Šuplík Honzy Hučína

Jak mít delší den

Obvyklou cestou, jak stihnout co nejvíc (zejména hoří-li termín), je pracovat do noci. Taky jsem to kdysi dělal, ačkoliv zkušeností s nocí probdělou nad nějakou činností moc nemám.

Od té doby, co si Karolinka zvykla vstávat každé ráno v pět, jsem objevil jinou, velmi účinnou možnost: vstávám přibližně jednou za týden s ní. Jelikož jsme vzhůru všichni, můžu si bez omezení rozsvítit, nasnídat se a zapnout si počítač. Za dvě hodiny, které mám do svého odchodu do práce, se dá stihnout hodně z toho, co se přes týden nashromáždí (a co nemůžu udělat jinde než doma). A poněvadž vím, že mám jen dvě hodiny, neplýtvám časem na hlouposti a věnuju se podstatným věcem. Nehrozí mi tak nebezpečí, že se do práce zaberu, přestanu vnímat čas a „zapomenu” se odpojit od internetu (ten mimochodem ráno běhá docela rychle, dokud všichni spí).

A ještě jedna výhoda: za tu dobu se rozjedu do dobrého tempa, takže se vedle ploužících se stínů cítím cestou do práce velmi svěže.