Šuplík Honzy Hučína

Pozor, nebezpečné děti

Dnešní zpráva o tom, že si osmiletý chlapec vyjel s autem, působí na první přečtení úsměvně. A leckterý muž si možná řekne: být to můj syn, tak ho seřežu, ale jsem na něj vlastně hrdý, ten kluk je dobrej.

Kdyby si ale představil, že by byl někde poblíž, třeba šel po té silnici, kde chlapec naboural, asi by důvod k hrdosti zmizel. Představa, že proti mně jede auto s osmiletým řidičem, je velmi nepříjemná. Ještě nepříjemnější je ale uvědomit si, že po silnicích jezdí takových dětí víc, pouze už mají řidičáky a datum narození před rokem 1986. Šílená tragédie, kdy kvůli dvěma netrpělivcům zahynuli naprosto nevinní a nic netušící chodci, je bohužel důsledkem. Stačilo trochu kázně a opatrnosti, například se v klidu podívat do zpětného zrcátka či okénkem za sebe. Ale děti v nás na opatrnost kašlou.

Nebezpečí ze strany dětí se nedá nikdy přecenit. Kolik úrazů se stalo jen kvůli tomu, že si dospělý řekl „to je dobrý” nebo „za tak malou chvilku se nemůže nic stát”. Co si řekla maminka holčičky, která jí podrazila nohy a zvrhla na obě hrnec s vařící polévkou, těžko soudit. Teď se asi hlavně modlí, aby to dítě přežilo.

Děti jsou nebezpečné. A nejstrašnější je, že hlavně sobě, což nevědí.