Šuplík Honzy Hučína

Hodinku na Onom světě

Hm, primitivní slovní hříčka, řeknete si. Ovšem z téhle rozhledny se svět zdá opravdu jiný než třeba z Libína, Milešovky, Svatoboru, neřkuli Pětřína.

Není vidět žádné město. Ono do nejbližšího města – Milevska nebo Sedlčan – je nejméně dvacet kilometrů daleko. A vlastně není vůbec ani vidět mnoho budov, jen samé kopce, kulaté, ostré, blízké, vzdálené, vysoké, nízké... Viditelnost nebyla ideální, takže jsme s bídou dohlédli na Třemšín, o Kleti a Šumavě jsme si mohli nechat jen zdát.

Zato se na obzoru rýsovaly podivné věže. Lenka nechtěla věřit, že to je elektrárna Temelín (jiný odkaz). Koukli jsme se radši jinam. Západním směrem probleskoval kus hladiny Orlické přehrady, nedaleko se bělal zámek Orlík. Možná měl být vidět i Zvíkov, nevím, nenašel jsem ho. A pak už jen lesy, kopce, louky, pole.

Náramně uklidňující. V krajině mezi Sedlčany a Milevskem se trochu zastavil čas. Nebýt projíždějících aut, uvěřil bych, že jsme někde na zakarpatské Ukrajině.