Šuplík Honzy Hučína

Gabriela Demeterová: sem se mi dívejte

Gabriela Demeterová a Giedré Lukšaité-Mrázková hrají fantasticky. Ty šílené běhy v Dusíkových sonátách jim vycházely neuvěřitelně přesně. Nebo ta pianissima, folkový publicista by řekl „redlovsky působivá“. Odkoukal jsem i to, že Gabriela některé i delší části hraje bez vibrata – to se možná nebude líbit kvartetnímu kolegovi Martinovi, který je naopak horlivým zastáncem vibrata.

Na koncertě v Sukově síni jsem tak měl jediný problém: jak koukat Gabriele na ruce a nevšímat si přitom zbytku. Magda mě ujistila, že takhle se při hraní šklebím taky, ale v obličeji se mi Demeterová nelíbí ani v klidovém stavu. A výstřih až na zadek se může zdát někomu rajcovní, mě už přišel přemrštěný. (To paní profesorka Lukšaité-Mrázková dorazila, jako by zrovna skončila hodinu s nějakým žáčkem v hudebce.)

No ale dvě sonáty Schuberta a dvě od Dusíka s následující lehkou večeří v Donně vytvořily příjemnou náladu. Zvlášť když jsme to měli zadarmo a moje máma hlídala Karolinku.