Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Do Cerekvic nad Loučnou nás dovezla lokálka z Chocně, vystihli jsme naštěstí den, kdy litomyšlskou trať neblokovala výluka. Dalo by se to zvládnout bez vlaku, ale přece jenom času nebylo moc a navíc foukal dost silný jihovýchodní vítr. Tak silný, že stoupání přes Bučinu do Příluky bylo opravdovým utrpením. Pak se ale kopec zlomil a otevřelo se před námi údolí říčky Novohradky se zářivým zámkem Nové Hrady ve stejnojmenné a naopak vůbec nezářící vesnici.
Stoupání a protivítr nás zdržely, k tomu jsme si chtěli projet údolí řeky, proto jsme prohlídku obětovali a spokojili se s produkty zámecké cukrárny, zatímco Karolinka pobíhala v přilehlém keřovém bludišti s dětmi. Z křižovatky v obci jsme pokračovali vlevo ve směru Proseč a čekala nás lochneska: nahoru, dolů, doleva přes řeku, vpravo nahoru a zase dolů, pak ze silnice doprava uhýbala cesta k hospodě a do údolí (zvláštní znamení: rozcestí tří červených značek). Přidrželi jsme se místní cyklostezky číslo 2 a s ní pokračovali na Dolany, Podchlum a Rvasice. Cesta byla střídavě lesní a polní, s trávou i kameny, takže se nedalo jet moc rychle, ale to nevadilo, vychutnávali jsme si okolí a relativně nedotčenou přírodu. V závěru se cesta změnila opět na asfaltku, ta začala stoupat a vyplivla nás do osady Bílý Kůň. Z té se sice dá pokračovat podél řeky, ale to bychom neviděli Košumberk. Proto zatínáme svaly a vyjíždíme po hlavní silnici ostré, ale krátké stoupání, v dálce už je vidět obrovský kostel v Luži, hrad se objeví za chvilku po levé straně. Předchozí jízdou proti větru jsme si vydělali na to, že nám vítr fouká do zad, a tak to bude až do konce.
Po krátké pauze jsme prokličkovali Luží k mostu a pokračovali severním směrem podél mírně klesající Novohradky. Kolem utíkají vesničky, zanedlouho jsme v Chroustovicích. Do Chocně by se dalo dojet, ale podvečer se nakláněl a museli bychom se opět otočit proti větru. Proto jsme se rozhodli zamířit k vlaku. Nejbližší je Uhersko, ovšem to bychom na nádraží půlhodinu zevlovali. Riskli jsme proto Moravany, kde na zevlování nebyl čas. Vlak se dostavil za necelých osm minut, během kterých jsme s ochotnými železničáři řešili, jak a kam naložíme Croozer. Asi bychom to zvládli i sami, ale i tak děkujeme.
Zvlášť když iniciativní pan přednosta zavolal do Chocně, kde na nás už čekali další dva silní muži. Ten vozík je opravdu kouzelný.
Další články si můžete vyhledat v jednotlivých přihrádkách, případně podle data.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník