Šuplík Honzy Hučína

Cyklotrasy pro Croozer - údolí Husího krku

Česká Třebová – Semanín – Psí kuchyně – Kozlovský kopec – Zhořský kopec – Přívrat – Sloupnice – Choceň, 46 km

Česká Třebová má špatnou pověst města, ve kterém jsou jenom železniční pražce. Ale stačí vylézt na kopce nad městem a najednou jste v horách. Chvíli na Šumavě, chvíli v Jizerkách, dokonce i lyžařský vlek se tady najde.

Bylo ovšem rozpuklé jaro, vlek jsme tudíž nepotřebovali. Nahoru jsme se s Croozerem museli dostat vlastním přičiněním. Jde to mnoha způsoby, my jsme zajeli až k jižnímu cípu hřebenu směrem na Semanín a Nový Rybník (v Semaníně jsme zapomněli odbočit a na omyl jsme přišli až na začátku stoupání u kostela s dřevěnou zvonicí). Od Nového Rybníka se po lesní asfaltce začíná stoupat, ten opravdový záběr přijde až za rozcestím Psí kuchyně. Na hřeben se musí vpravo nastoupat 150 výškových metrů, a to poměrně nekompromisně s krátkým oddechem po kilometru. (Můj oddech byl dlouhý, ale jen proto, že mi v závěru prvního stoupání praskl drát v zadním kole a bylo potřeba měnit.)

Zelená značka nás dovedla na nepoužívanou silničku na zalesněném hřebeni, po dvou kilometrech jsme se vynořili z lese a připadali si jako na Šumavě. Nebo v podhůří Alp? Krásné oblé kopce, zelené louky, pasoucí se krávy. Úzkou silničkou dorážíme k rozcestí pod Kozlovským kopcem a vyjíždíme k chatě a rozhledně. Z plošiny vysílače je vidět hodně daleko, určitě do Krkonoš a Jeseníků (možná to byly přímo Sněžka a Praděd). Po občerstvení pokračujeme ve hřebenovce po zelené značce mírně kamenitou cestou (docela to drncá, ale není to dlouhé), od vrcholu nad Zhoří pak rychle sjíždíme po okresce do Přívratu. Tady to jsou zase Jizerky s roubenkou, nad obcí pramení potok Husí krk, jehož krásné mírně klesající údolí nás dovedlo do Řetové. Jediný problém údolí je, že není sjízdné na kole až k Orlici, musí se někudy vystoupit. Zvolili jsme za kostelem na křižovatce levou variantu, nejdřív mírným stoupáním kolem chatové osady Na Mandlu, pak úbočím kopce a průsmykem ven. Iluze horské oblasti (teď už spíš Podještědí) trvala ještě skoro pět kilometrů, než nás dlouhatánská a trochu podivná vesnice Sloupnice nevrátila do placatých východních Čech.

Do Chocně zbývá ze Sloupnice asi deset kilometrů, naštěstí většinou mírně z kopce. Nejkratší to je – po nečekaném stoupavém výjezdu z vesnice – na vidličce silnic tou vpravo (odbočka není značená). Přes Chotěšiny, Vračovice, Zálší a Kosořín se vracíme, poslední stoupání, a už sjíždíme k nádraží.