Šuplík Honzy Hučína

Co vám v knížce neřeknou I.

„Po přečtení této knihy se můj pracovní výkon zvýšil pětkrát.“ Tak by to napsali v Americe.

Ve skutečnosti vám málokterá kniha dá něco sama. Ani tahle nedala. Přínos nastane, až když o tom člověk přemýšlí.

V knížce se totiž dovíte, jak se co zapisuje a co to dělá, ale nedozvíte se, jak se to dá dobře použít. Případně proč je tento způsob efektivnější než jiný. Stručně: hodně knížek vás naučí jazyk, ale nenaučí vás ho efektivně používat (a programovat už vůbec ne).

Uvedu pár příkladů, všechny budou samozřejmě o (programování pomocí) PHP. Podotýkám, že to není recenze ani kritika žádné knihy, následující poznatky jsou hodně obecné. Taky možná něco neříkám přesně ani výstižně.

Příklad triviální: include a konstanty

Jak se vkládá jeden soubor do druhého, vám knihy poradí ochotně. Ale proč to je dobré, to už přesahuje rámec technického popisu, takže smůla. Přitom začátečníka na jeho cestě velmi postrčí, když mu někdo řekne:

Pokud se ti na stránkách něco opakuje, je dobré to dát do samostatného souboru a pak už ten soubor jen vkládat, ušetříš tím dost práce a udržíš si přehled v kódu. Taky je dobré pro přehlednost dávat zvlášť vlastní definované funkce, snadno je pak využiješ v dalším projektu. Nebo parametry s pevnou hodnotou, jako třeba přihlašovací údaje k databázi, ty se můžou časem změnit, nebudeš pak muset prolézat všechny soubory a opravovat to jednotlivě.

Tohle profík dávno ví, ale profíci asi nejsou cílová skupina pro knihu, která probírá PHP od základu.

Když už tu máme ty přihlašovací údaje... Z knih se dovíte, že PHP v názvech proměnných a konstant rozlišuje velikost písmen. Ale jak se to dá využít? Že je dobré psát názvy konstant velkými písmeny a proměnné malými (což v kódu pomůže rychle rozlišit proměnné od konstant), to musíte odkoukat nebo vymyslet.

Příklad mírně pokročilý: do...while a chybové kódy

Když jsem o cyklu do...while četl poprvé, přišel mi zbytečný. Ale jen do doby, než jsem zíral, jak ho Jirka Kosek v klasické knize použil při získávání výstupu z databáze. (Pokud to neznáte, podívejte se na ukázky, třeba mysql.php.) Tuhletu elegantní fintu, kdy se z bloku při chybových stavech vyskakuje na jeho konec, aniž by si člověk zamořil kód desítkami ifů, se samozřejmě u popisu konstrukce do...while málokdy dozvíte.

Pojďme ale ještě dál, kde Jirka Kosek skončil. Když už si dal tu práci s praktickými příklady (což mi v mých začátečnických dobách moc a moc pomohlo), mohl připsat něco jako:

Lepší než okamžité vypsání chybové hlášky jako textu je přidat informaci o chybě (formou kódu chyby) například do některého předem vyhrazeného pole. To pole se dá vždy na konci bloku příkazů analyzovat a podle toho, zda a jaké chyby nastaly, se může zvolit další postup.

No a při generování chybových stavů si může začátečník zopakovat konstanty (protože je srozumitelnější v kódu psát CHYBA_DB_CONNECTION než třeba číslo 17).

V dalším dílu budu pokračovat v příkladech toho, jak pár řádků vysvětlujících slov může znamenat velký přínos pro čtenáře.