Šuplík Honzy Hučína

Bílá hora dobyta

A to jižní cestou a cyklistickými zbraněmi. Loni jsme vyjeli poprvé na Velikonoční pondělí, letos jsme o týden opoždění. Ale vlastně ne, Velikonoce byly letos brzo.

Průjezd údolím Motolského potoka napříč není akcí pro béčka. Pravda, poblíž sídliště Řepy a po cyklostezce je to mnohem jednodušší než třeba z Malvazinek ulicí Na Popelce a na druhé straně hurá na Strahov. Ale když si člověk zapřáhne za sebe Croozer a posadí do něho přesroční dítko, má taky v Mrkvičkově ulici co dělat. Karolinka je ovšem po zimě už mnohem rozumnější a umí se ve vozíku obsloužit sama, drncání bere jako zábavnou hru, pokud jí tedy příčný práh zrovna něco nevyrazí z ruky. A když se začne rozčilovat, zastavíme a necháme ji proběhnout. Obora Hvězda je z Bílé hory blízko. Jo, abych nezapomněl: nová oj, která se připojuje zasunutím na špalík, je mnohem lepší než stará šroubovací.

Jak jsme tentokrát jeli? Tak pokud je řeč o neděli, dovezli jsme se béčkem na Stodůlky (narvané metro, stará souprava, hrůza) a přes Motol a okrajem řepského sídliště jsme vyšlápli ke konečné tramvaje na Bílé hoře. Pak vilovou čtvrtí k oboře letohrádku Hvězda a pěší procházka. Chvilka na dětském hřišti (no, hřiště, jedna houpačka a jedna prolézačka), pak zase šup mrně do břicha vozíku a dál po cyklostezce. Přes Petřiny a Veleslavín jsem ještě nikdy nejel a hodně, hodně se mi to líbilo. Jízda klidnými ulicemi, výborné značení, hezké okolí. Na Dejvickou, metrem na Muzeum a z Muzea domů – díky tomu, že z trasy A vede nahoru výtah.

Jeli jsme i v sobotu, kamarádi pořádali tradiční jarní kuličky u Hostivařské přehrady. Tady jsme skoro nic nového nevymýšleli, od známé trasy jsme se odchýlili až na Jižním Městě. Dohromady za oba dva dny 40 kilometrů, to na první „zahřívací akce“ docela jde. Na pěkném zážitku se podílelo i Sportcentrum, kde nám skvěle seřídili kola.

Dost mě to nažhavilo na další výlety. A za týden si chci vzít pár dní dovolenou. Vydrží počasí?