Šuplík Honzy Hučína

Poslech: Monogram a Sestry Steinovy

Už dlouho slibuju svůj názor na Sestry Steinovy, ale zbyly mi jako lichá deska a já čekal, až budu mít někoho do páru. Takže dnes navazuju na seriál krátkých postřehů o deskách.

Monogram nahrával ve stejném studiu a vyšel u stejného vydavatele jako naše deska, a tak se můžu cítit trochu zaujatý. Naštěstí pro mě všechno podstatné napsal Tomáš Machalík v recenzi na InternetFOLKu a já s ním souhlasím. No, souhlasím – řemeslné nedostatky v textech a neinvenčnost mi vadí hodně. To se přepidlikat nedá.

Naproti tomu Sestry Steinovy mě – vzhledem k tomu, co jsem od toho čekal – relativně potěšily. Na rozdíl od prvního alba, kde je zřejmě vydavatel nechal dělat, co chtějí, vzal tentokrát produkci do rukou Michal Němec. Tváří v tvář jeho mohutné postavě sestry pochopily, že své charisma musejí doplnit prací, maličko se ukáznily a výsledek se začíná dostavovat. Taková Paměť ztracená nebo Můj tanec jsou povedené písničky, dobře zaranžované i zazpívané. Až Lucie s Karolínou vyřadí ze svého repertoáru blbosti typu Ty jsi tak moudrá a až se naučí ještě lépe zpívat, začnou vynikat jejich přednosti, především skvělé textové nápady a metafory.