Šuplík Honzy Hučína

Schulhoffův valčík na čtyři

Moje známá po mně chtěla noty jedné skladby Erwina Schulhoffa. Hráli jsme ji s kvartetem asi před čtyřmi roky, ale úplně jsem ji vytěsnil. Až v úterý jsem vzal do ruky noty a zjistil, jakou divočinu pan Schulhoff spáchal.

Tak třeba první věta je valčík, ale on ji kdovíproč napsal na čtyři doby. Fakt. Počítejte si raz–dva–tři, čtyři–raz–dva, tři–čtyři–raz ... Anebo krkolomná desetitaktová melodie, kterou hrají první a druhé housle, je ve velkých septimách. Velká septima je příšerný interval a ta melodie zní, jako kdyby tam oba měli totéž, ale hrají děsně falešně. A to je jenom první věta, těžká alternativa pokračuje i v dalších částech.

Přesto bych si to někdy zase zahrál. Je potřeba občas narvat do hlavy trochu disonancí, aby si pak vážila chvil, kdy muzika ladí.