Šuplík Honzy Hučína

Skok na navigaci (menu)

Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.

Komentovaný článek

Život

9. 2. 2007

Pavel Blatný a Leonid Vološin: Srabárna, taktika?

Začne fotbalové utkání. Deset minut se hraje velmi opatrně, načež se hráči dohodnou, že to zabalí a nechají to 0:0. Absurdní – ale něco podobného je v jedné hře možné. Jmenuje se šachy. Tam se, když chtějí, můžou oba hráči dohodnout na remíze klidně po prvním tahu.

Teď se právě hraje šachové mistrovství ČR. Hraje dvanáct lidí, každý s každým, tudíž bude jedenáct kol. Pavel Blatný, loni stříbrný medailista, byl v prvním kole hotový za čtrnáct tahů, ve druhém za patnáct a ve třetím zase za čtrnáct. Tři remízky, každá sfouknutá bratru za půlhodinku (průměrně se hrálo tak tři hodiny). A za každou remízu 600 Kč. Líbilo by se vám to taky, průměrný plat přes tisíc za hodinu „práce“?

Leonid Vološin byl loni třetí a v prvních třech kolech se předřel jen o málo víc. Jedna z jeho remíz byla právě s Blatným, další byla sice trošku delší, ale na šachovnici se taky moc neblýskalo. Až včera narazil, po dlouhém boji prohrál (a řekl bych, že vítěznému Štočkovi fandili snad úplně všichni).

Objevily se dohady, že je to turnajová taktika. Na začátku se neunavit a v druhé polovině mít víc sil proti vyšťaveným soupeřům (hraje se každý den, je to určitě zabíračka). Může být, koneckonců je všechno podle pravidel. Někdo musí o půl bodu bojovat čtyři pět hodin a někdo ho má v kapse za dvacet minut. Tedy v kapse má prémii. Lepší šest set v hrsti než sedmnáct (za výhru) na střeše.

Blatný a Vološin by si za svou srabárnu nic nezasloužili. Flákáte se, holenkové, žádná bojovnost, nazdar. Tak doufám, že jim to spočítají sponzoři a pořadatelé turnajů. A možná by opravdu stálo za to i do šachů zavést tříbodový systém jako ve fotbale.

Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku

Komentáře

[1] 9. 2. 2007, 11:08 – MK

Co ti tedy vadí? Ty peníze, ty remízy, ten princip, že za to mají peníze, málo krve při remíze?

[2] 9. 2. 2007, 11:43 – Honza Hučín (Odkaz)

Ad [1] Jak o tom znovu přemýšlím, vadí mi, když je těch krátkých remíz moc. Sem tam nějaká, budiž, ale tři za první tři kola?
Když se prémie přidělují za jednotlivé výsledky, vadí mi samozřejmě i ty.
Být pořadatelem, možná stanovím, že remízové výsledky proplácím třeba jen do polovičního počtu partií, např. z 11 kol bych byl ochoten proplatit maximálně pět nebo šest remíz. A ideálně to stejně i bodovat - od šesté nebo sedmé remízy máš nulu.

[3] 9. 2. 2007, 11:44 – Martin Hložek (Odkaz)

Představuji si, že by takhle probíhal desetiboj. Prvních devět disciplín všichni hodí-skočí-zaběhnou stejně a rozdají si to při závěrečné patnáctistovce. To by byly závody :-(

[4] 9. 2. 2007, 20:12 – Ota Válek

Když jsem se po více než patnácti letech začal zajímat o šachy, zjišťuji s překvapením, že šachová obec je velice svérázná. Pořád se zde mluví o penězích, i když tu skoro žádné nejsou. Dovedete si představit, že by fotbalista po zápase řekl v interwiev: Dneska jsem vydělal 10 tisíc? Čeští velmistři to dělají s tím rozdílem, že mohou mluvit o stovkách. Přitom je logické, že profík tvrdě vyjednává o penězích v zákulisí, na veřejnosti to ale zpravidla nevytrubuje. Většina špičkových šachistů by byla schopna vydělávat nesrovnatelně větší prachy jako třeba excelentní programátoři, neboť jsou to lidé velmi bystří. Četl jsem, že pan Blatný již profesionálně nehraje. Patrně má výnosnější zaměstnání. V tom případě je směšné, že by přijel s cílem zabít dva týdny za cenu šesti stovek denně.

[5] 11. 2. 2007, 06:46 – *

Sou prostě divný.

K tomuto článku není možné vkládat komentáře.