Šuplík Honzy Hučína

První vylétá z hnízda

„Já jsem se dobře vyspala, protože jsi nechrápal,“ povídá Karolinka poté, co v sedm zazvonil budík a kolektivně jsme se vykulili. (Samozřejmě chrápal jako vždy.) Normálně se to nestává – budík nezvoní a vstává se neorganizovaně podle toho, která z holek zahájí dřív vysílání. Obvykle hluboko před sedmou.

Jenže dneska se šlo poprvé do školky. Organizačně jednoduché, cestu do sousedního dětského centra už máme všichni prošlápnutou a i v té školce už na okouknutí byla. Ovšem ten pocit, že se první dítě vydává do světa... Sice jenom na čtyři hodiny a ne každý den, ale i tak je to úvodní krůček k samostatnému životu. Každý rodič se nerad vzdává vlivu, nerad pouští děti z náruče.

Nu což, Karolinka se tam těšila, na místě instalovala zubní kartáček do stojanu s motýlkem, iniciativně si umyla ruce a vystartovala do třídy. Že něco probírám s paní učitelkou a pak odcházím do práce, vzala na vědomí jen tak periferně. Za hodinu už budou mít oběd, za další hodinu pro ni dojde Magda, a bude to za námi.