Šuplík Honzy Hučína

Krajinou dvou tváří

Projížděli jsme na kole Hrubý Jeseník a míjeli jsme novou rozhlednu. Normálně se rozhledny staví na kopcích, ale tahle trčela z pole. Však taky kde by se tu vzal kopec.

Že v Jeseníkách jsou kopce i rozhledny? Tohle je totiž vesnice kousek od Nymburka.

Ta rozhledna má cimrmanovský primát nejníže položené rozhledny v ČR. Prostě placaté Polabí. Ovšem jen do doby, kdy z Nymburka na sever přes Jíkev dojedete pod Loučeň, rovina se nakloní a kolem zámku (je vidět už z dálky) se cyklisti musejí pěkně nahoru prošroubovat serpentinami.

U hospody nad zámkem jsme zastavili. Zatím to šlo dobře (taky jsem táhl jen Hedviku, Karolinka se asi ještě cachtala v moři), 14 kilometrů od nymburského nádraží za 50 minut. Ale teď jsme byli v jiném světě, velikánské lesy kolem obory (prý se tu před šedesáti roky chovali i plameňáci a pštrosi emu), měkké lesní cesty (deště tohoto týdne se ani zdaleka nevsákly), takže ubylo rychlosti a přibylo bahenních stop na nás...

Po červené značce (a kde šla mezi stromy, po souběžné cestě) jsme dokličkovali k silnici a do Jabkenic jsme ze sebe radši drolili bláto a brali to po asfaltu. Začali se nějak rojit cyklisti, dokonce v dresech a s čísly, co to?

Na řešení jsme přišli zadlouho. Nejdřív jsme sjeli do vesnice, vyhnuli se autu, kterému se zlomila oj přívěsu, projeli kolem Jabkenické myslivny (ze sousoší před ní kape národní patos, Bedřich se tváří příšerně sešle a dramaticky), vyfuněli nahoru mezi chaty po červenomodré, prohnali se po červené do blátivého táhlého stoupání lesem do Selenic, pak zátky buch do placky do Sovenic a konečně odpočinek v Křinci.

A bylo jasno. Ti odresovaní lidé, kteří se proháněli po okolních silnicích, byli závodníci, co se rozjížděli před startem závodu extraligy masters. Tak jsme si sedli do stínu, pojedli, Hedvika pouze popila, a sledovali, jak kolaři vyrážejí z náměstí.

Křinec je jinak docela díra, hospoda hrozná, ani zmrzlinu tam neměli. Aspoň jsem měl motivaci k rychlému návratu do Nymburka (přes zmiňovaný Hrubý Jeseník). No ale nasčítalo se to, na nádraží jsem měl natočeno 49 km. Musím uznat, že poslední stoupání na most přes trať už bylo silou vůle...