Šuplík Honzy Hučína

Čestný úspěch proti Agátě

Už si nepamatuju, kdy jsem přečetl první opravdickou detektivku a od koho byla. Ale vím, že jsem na spisovatele tohoto žánru hleděl dlouho jako na kouzelníky tahající šátky z nosu a králíky z klobouku. Nejvíc jsem žasl u Chestertona, asi mě taky nejvíc bavil, protože Otec Brown neřeší pouze vraždy, je britský a jako ze života. Nejšablonovitější je pro mě Gardner, jehož knížky čtu především kvůli pointě – to ostatní dělají Perry Mason, Paul Drake a Della Streetová pořád stejně. Ellery Queen je zase logický stroj, někdy až příliš školský a rozvláčný, aby to pochopil i ten nejřadovější čtenář. No a nejlepší triky předvádí Agáta Christie: ať už v románu vystupuje slečna Marplová nebo Hercule Poirot (nebo nikdo z nich), pokaždé na mě vymyslí nějakou fintu, na kterou jim skočím.

Ale o víkendu jsem zaznamenal konečně úspěch – odhalil jsem vraha, způsob provedení i motivaci mnohem dřív než Miss Marple, v podstatě ihned poté, co se vražda stala. Jenže to byste asi dokázali taky. Vydavatel v anotaci na obálce knihy Smysluplná vražda vlastně fintu prozradil a kdo už četl Smrt na Nilu, pochopil. Takže to zas tak světoborný úspěch není.