Šuplík Honzy Hučína

Podívat na kozy, než začnou bouřky

V této rubrice je asi zkušenějším jasné, že nešlo o žádnou erotiku, nýbrž výlet na tradiční destinaci – minizoo v Chuchelském háji. Na kole jsme tam jeli už několikrát, naposledy na podzim. Dneska zůstala Magda pochopitelně doma a já s Karolinkou ve vozíku jsem se rozhodl dobýt kopec z druhé strany.

Otázka stran kondice a převodů kola byla vrchařským testem rozřešena rychle. Ve fyzičce teda je co dohánět, třeba závěrečný výjezd kolem porodnice do myší díry jsem loni vyjížděl výrazně rychleji. A naštěstí mě nikdo neviděl, jak s vozíkem supím vzhůru k Barrandovu, to stoupání z Prokopského údolí se k tramvajové trati zdá nekonečné.

Pravda je to ale i s těmi těžšími převody. Co bylo na starém kole 2–3, je teď 2–2, 1–2 je nyní 1–1, takže nejlehčí převod na starém kole (malý tác, velké kolečko) na novém nemám. Ne že bych ho potřeboval na každém výletu, jen je nemilé nemít možnost v kritické situaci zařadit ještě o jedno kolečko dál.

Jo a ty kozy. Byly tam, spolu s nimi obvyklá zvířata: sova (výra si Karolinka hladila před týdnem na bříšku), krkavec, vrána vydávající zvuky jako roční dítě, mufloni, srnci, ovečky, rys, lišky, mýval, fretky, bažanti... Největší úspěch měl divočák, prostrčil rypák ohradou a rochnil se v bahně, všechny přítomné děti na to fascinovaně zíraly.

Domů jsme to stihli taktak. Strčil jsem kolo a vozík do sklepa a rozpršelo se.