Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Jak se blížila po tramvajové zastávce k Jindřišské věži, hrozně jsem si přál, aby to byla ona. Byla.
A já si od první vteřiny přál, aby mě chtěla. Protože se mi od pohledu líbila ještě víc, než co jsem znal z mailů. Chtěla. A doufám, že pořád chce.
Jediné, co mě ten večer v čajovně U dvou šálků kazilo náladu, byla nutnost zkazit náladu Ireně. Ten den odpoledne jsem s ní byl už podruhé a měl jsem dojem, že se do mě zamilovala. Lámaní srdcí není můj styl, ale dvě známosti najednou by byly neupřímné.
Vsadil jsem na Magdu. Vyšlo. Byl čtvrtek 22. února 2001.
Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku
[1] 22. 2. 2006, 09:56 – Filda (Odkaz)
Tak gratulace.
Ale že ten patos z toho cáká, co?
http://vobloz.xtr.cz/article.php?288
[2] 22. 2. 2006, 14:51 – Šlaha (Odkaz)
Tak to máš štěstí, 60% procent lidí ho nemá. (Možná 45, moc to nechápu).
http://www.czso.cz/csu/edicnip
[3] 22. 2. 2006, 15:01 – Veronika ex-5
Ahoj, Honzo!
Taktéž gratuluju a přeju do dalších pěti let hóóódně pohodičky a podobně splněnejch přání :o) ...A že pozdravuju Magdu!
K tomu komentáři o patosu: Řekla bych, že kdyby takovej "patos" projevovalo víc lidí, bylo by ve vztazích všeobecně mnohem víc klídku a pohody...
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník