Šuplík Honzy Hučína

Po dětských hřištích k dvacetinám

Začnu pozitivně: ten výlet měl i hezké úseky. Třeba jízda Šáreckým údolím, zvlášť od Dívčího skoku po Jenerálku, je mimořádně poetická. Ale celkově jsme si od výletu přes několik pražských dětských hřišť, který jsme Karolince věnovali k dvacetinám, slibovali víc. Hlavně kvůli neuvěřitelným davům bruslařů na Ladronce.

Vyráželi jsme v neděli po druhé odpoledne, takže nebyl čas na dlouhou vyjížďku. Ale z Vltavské jsme byli na Letné cobydup. Hřiště v jihovýchodním cípu Letenské pláně se rozrostlo o pár dalších atrakcí, hlavně provazových. Největší úspěch měly ale stejně houpačky, klouzačka, a samozřejmě prolézací hroch – po třičtvrtě roce byl zdolán hned dvakrát po sobě.

Další zastávka měla být na zmíněné Ladronce. Teď budu za stěžovatele, ale nadějná cyklostezka po pásu mezi tramvají a silnicí u Pražského hradu skončila a zbytek až nad Malovanku jsme se tloukli v hustém provozu. Pod Strahovem drncavý hukot skončil, ale začalo zase příšerné stoupání (pořád ovšem psychicky snesitelnější). A když jsme dorazili na Ladronku, zjistili jsme, že asi všichni četli můj dávný článek: hustota provozu bruslařů si nezadala s dé jedničkou. Snad aby pan Šimonovský protlačil nějaký zákon o Ladronce...

Na hřišti se stály dlouhé fronty dětí na klouzačku, vydechli jsme naněkolikrát adrenalin a vydali se do Hvězdy. Tam sice u letohrádku zbyly atrakce všehovšudy dvě (a Karolinka se při úprku k jedné z nich příšerně rozmázla na zemi), ale nakonec to bylo klidnější a milejší řešení. Ten velikánský trávník před letohrádkem vypadá panensky čistě, psí hovínka žádná. Paráda!

Zpátky to bylo příjemně z kopce. Průjezd Horní Libocí je nádherně hladký, probojovali jsme se přes Evropskou a sjeli ke Džbánu. Bohužel severní cesta kolem koupaliště je zavřená a jižní vypadala nesjízdně, nezbylo než se spustit podél potoka. A zase davy, davy, davy. Ale jen k Dívčímu skoku, pak šmik a skoro ani noha. A začalo to být konečně hezké.

Potok nás dovedl až k Vltavě, cestou jsme se pokochali kostelem svatého Matěje nahlíženého zespoda přes zlátnoucí stromy. Jenže jsou tu Lysolaje, výjezd na hlavní, konec poezie. Po chodníku to šlo a Papírenská ulice byla proti nábřeží neuvěřitelně tichá, stejně jsme si ale oddechli až při přejezdu do Stromovky. Na nádraží Holešovice a domů nacpaným metrem.

Vltavská – Letná – Pražský hrad – Dlabačov – Strahov – Ladronka – Hvězda – Divoká Šárka – Dívčí skok – Jenerálka – Lysolaje – Stromovka – Nádraží Holešovice, celkem 29 km