Šuplík Honzy Hučína

Biker s koloběžkou přes doly a doly

Víte, kde se vám z kola stane koloběžka? Na modré značce a cyklostezce 0009 mezi Kokořínským dolem a Mšenem, v obou směrech. Stačí, že před pár dny zapršelo a bahno s loužemi (na některých byl dokonce žabinec) vyplnilo celou cestu. Jinak to byl ovšem výlet, kterému nic nechybělo: hodně hezká a pestrá krajina se zajímavými místy, kde jsem ještě nebyl, osamělé cesty, výhledy do dálky, trocha adrenalinu, fyzicky náročné výkony, zmrzlina a napínavá koncovka se stíháním vlaku a s happyendem.

Jak asi tušíte, zbytek rodiny opět nebyl doma. Takže jsem si vybral Kokořínsko, kde by s Croozerem byly možnosti hodně omezené. Popisovat trasu do detailu by zabralo hodně času, proto napíšu jen hesla.

Rychlé doladění kola na nádraží ve Hněvicích sice trochu zdrželo, ale fakt se vyplatilo. Prvních deset kiláků ze Štětí potkávám dost houbařů, cyklisty žádné. Nádherné skály, na jedné zajímavě vytesaný had. Dalších deset kiláků z Tupadel je po silničkách, a to nepotkávám už ani houbaře. Stoupání pod mírně zachmuřenou oblohou přes Vidim do Dobřeně, pauza nahoře. Změna trasy – Vojtěšský důl mi podle mapy přijde krátký a nezajímavý, víc si slibuju od Dobřenského a Planého dolu. Už zase houbaři a skály.

Rychlý průjezd kouskem Kokořínského dolu a čvachtanda po modré ke Mšenu, drsné lesní stoupání na konci zdoláno na úplně nejlehčí převod, zmrzlina a nápojová pauza ve městě. V hospodské televizi jde nějaká hudba, ta holka bude asi Aneta Langerová, zpívá něco o živé vodě. Vyjíždím nad město a obědvám ve stínu stromu na trávě, za městem vykukuje Vrátenská hora a trošku i Bezděz. V nedaleké vesnici Tajná má chatu sympatická bývalá spolužačka, jenže na ni nemám s sebou mobilní číslo a nechce se mi tam případně neohlášeně vpadnout kolem oběda. Opět změna plánu, déšť stále nehrozí a padl důvod spěchat do Neratovic, projedu si Libeňský důl a možná to otočím na Mělník. Nádherná a hodně rozmanitá cesta s rychlým dojezdem. Ale že centrum Mělníka je na takovém kopci?!?

V hospodě u hlavního kostela další litr tekutin, z Neratovic jede další vlak zadlouho, Paegas Info pokušitelsky vábí do Kralup. Podceňuju vzdálenost a drkotám se přes Hořínská zdymadla kolem Vltavy po cyklostezce, nedaleko Lužce překonávám řeku po úžasné lávce u horkovodního potrubí. Prostě scéna ze sci-fi. Fungl nové domky v Zálezlicích a na některých naopak ještě tři roky stará stopa po povodni. Chvilka hrůzy, stihnu ten vlak? No zkusím to, časovkářský úprk přes Vojkovice a Veltrusy v půlce na chvíli vzdávám, ale mírný sjezd k dálnici mě zase ponoukne. Průměrná rychlost 30 km/h na posledních patnácti kilometrech se vyplácí, na nádraží dorážím tři minuty před odjezdem vlaku. Vydýchávám se zprávami o průběžném stavu ligového utkání od Peťulky.

Dorážím domů, začíná pršet. A ještě mám před sebou jeden volný den a celý víkend zadarmo SMS. No není na světě nádherně?