Šuplík Honzy Hučína

Plat europoslance 7000 eur. A co?

V pondělním vydání MF Dnes, v rubrice Hyde Park, mi vyšel následující článek.

Člověka by měl platit ten, pro koho pracuje. Za stejnou práci by měl náležet stejný plat. To jsou dvě poměrně rozumné zásady. Proto usnesení Evropského parlamentu, které sjednotilo poslanecké platy a přehodilo výhybku jejich financování z národních rozpočtů k bruselské kase, je v principu taktéž rozumné. A zdůrazňuje důležitý rys europarlamentu: toto není aréna k boji za národní zájmy, zde se pracuje v zájmu celé Evropy; proto jste placeni z evropských, ne národních peněz. (Sdělení příštím europoslancům typu Železný: my platíme za to, že se účastníte jednání, politickou stranu si zakládejte ve volném čase.)

Poslanec a přikrádání

Ovšem pro obyvatele České republiky jsou, zejména kvůli vývoji posledních měsíců, poslanecké platy obecně synonymem přikrádání z erárního zlatonosného váčku. A tak se severozápadním směrem hledí s nedůvěrou: určitě si to zařídili tak, aby se napakovali ještě víc. No, nevypadá to tak – naopak, řada prvků schváleného usnesení by mohla a měla být inspirativní pro Sněmovní ulici.

Především nebylo schváleno kouzelné číslo 7000, které si našinec hbitě vynásobí kurzem eura, nýbrž jiné, ne tak hezké číslo 38,5 procenta. Této části základního platu soudce Evropského soudního dvora se bude poslanecký plat rovnat, a k tomu již nic navíc, vyjma cestovních náhrad. U nás se před půl rokem konečně podařilo poslanecké platy také ukotvit (vůči průměrnému platu v nepodnikatelské sféře), ale aby tah kotevního řetězu tolik nebolel, zůstaly různé příplatky, výhody, nadstandardy, plné nádrže...

Jestliže naši poslanci hořekují, že všechny návrhy úprav jejich příjmů jsou „nesystémové“ a „málo komplexní“, dalo jim čtvrteční hlasování další pěkný dokument ke čtení na víkend. Europarlament totiž neschválil jen výši platu, ale celý statut poslance. A v něm se hovoří i o penzijním, sociálním, zdravotním pojištění. O jednotlivých číslech je možné debatovat, ale skutečnost, že si někdo dal práci, takový návrh sestavil a prosadil, zasluhuje - viděno českou optikou – obdiv.

„No jo, ale stejně je lumpárna, že poslanci hlasují o platech pro sebe. To já bych si taky uměl(a) schválit stotisícovou mzdu,“ řeknou Češi. Ano, to by uměl asi každý. Jenže ani tady to není tak jednoduché. Především usnesení musí schválit ještě jeden orgán, Rada EU, a tam se nečeká přátelský mač s daným výsledkem. A co víc, je tu geniální nápad: usnesení platí až od příštího funkčního období. Představme si to u nás - poslanci si sice schválí zvýšení platu, ale to musí odsouhlasit vláda; a navíc si poslanec přilepší jen tehdy, když v příštích volbách mandát opět vybojuje. Ti současní zůstanou na svém. Hle, opět vítaná inspirace pro ty, kdo chtějí ušetřit. (Co vy na to, pane Kalousku, zkusíte to tudy?)

Nad čím váhám, je proplácení cestovních nákladů podle předložených dokladů. Jakmile někdo musí něco ověřovat, předkládat, potvrzovat, vytváří se prostor pro bujení byrokracie a na druhé straně drobné podvádění. Živnostníci vykazující roztodivné „náklady“ pro snížení základu daně jistě europoslancům ochotně poradí. K průhlednosti financování reprezentantů v EP by víc přispěl paušál stanovený podle státu, ze kterého dotyčný dojíždí. Dokáže-li ušetřit, třeba tím, že poletí nižší třídou nebo přijede na kole, nechť si to nechá.

Bruselská košťata začala mést

Pořád však zůstává drobná pochybnost. Kdo je státní zaměstnanec, nemá zpravidla zábrany, ač sám daňový poplatník, státní rozpočet řádně podojit. Jak zabránit nadměrnému dojení superrozpočtu, jenž nadto nemá žádné fyzické poplatníky? Bruselská košťata se snaží zatím mést dobře a přílišný odběr nepřipustit. Ale jak dlouho jim to vydrží?