Šuplík Honzy Hučína

Smutně orámovaný rok

Dnes ráno umřela Píďa. Přesněji řečeno moji rodiče se rozhodli pro euthanasii, protože už byla nevyléčitelně nemocná a začalo se to dost silně projevovat.

Píďa sice nebyla člověk, „jen“ fenka, voříšek, ale i tak je mi to moc líto. Jen o málo méně líto, než když začátkem tohohle podivného roku umřela moje babička. Babičce bylo 91 let, Pídě 14 a půl (v přepočtu na lidské roky tudíž kolem stovky), a tak se u obou dalo čekat, že se jejich život blíží ke konci. Ale když to pak přijde, stejně se člověku špatně loučí s tím, ke komu měl dlouhý vztah.

Kdoví, jestli už to ví ségra, která je teď na Novém Zélandu a která si Píďu na jaře roku 1990 vyprosila. Určitě jí to naši budou mailovat. A kdoví, jak dvojí úmrtí v rodině zapůsobí na ně, protože zejména máma se o babičku i Píďu hodně starala. Dům na Lhotce se najednou hrozně vyprázdnil. Asi bude potřeba ho zaplnit vnoučaty.