Šuplík Honzy Hučína

Skromnost, ostych, zapomnění

Skromnost je pěkná vlastnost a stejně prospěšné je umět odhadnout své současné schopnosti. Ale s propagací a šířením sebe a své hudby do světa to nemá nic společného.

Časopis Folk&Country chvályhodně zveřejňuje vizitky málo známých, mladých, začínajících (říkejme tomu, jak chceme) kapel. V říjnovém čísle takto začíná navštívenka o skupině Naskok:

Skupina Naskok je skromná. Neprezentují se na webových stránkách, nenatáčejí cédéčka, nenabízejí se rozhlasovým studiím. Dokonce o sobě tvrdí, že nemají ani žádné skupinové foto.

Milovník Cimrmana si okamžitě vybaví hospodu na mýtince, co si postavil pán, který chtěl být hostinským, ale nesnášel lidi. Chyba, chyba, chyba. Milí mladí přátelé, jestli chcete, aby na vaše koncerty chodili lidé, aby vás třeba někdo někam pozval, aby vám někdo zkušenější poradil, abyste se zkrátka dostali dál, to všechno musíte začít dělat.

Nebo se bojíte, že by se o vás mohl dovědět někdo nepovolaný, například já, a napsal by zdrcující reportáž či recenzi? Je fakt, že bych to měl při existenci webu a cédéčka snazší. Ale nebojte, když budu chtít, já si vás najdu. Otázka ovšem je, proč bych měl chtít.

Související:
Oni na nás nechodí
Oni nás nehrají
Oni nás nekupují
Oni nás nekupují II.