Šuplík Honzy Hučína

Poslouchal jsem Modrou pečeť a Není zač

Milan Tesař, hudební redaktor Radia Proglas, nám poslal pěknou porci desek k hodnocení na iFOLKu. A tak můžu po čase navázat na sérii krátkých zpráv o dojmech z každého poslechu.

Jakákoliv skupina mající ve svém názvu něco s modrou barvou, je s největší pravděpodobností bluegrassová nebo aspoň countryová (či countrybálová). Odhad vyšel, Modrá pečeť je kapela, která potěší na všech countrybálech, neboť z nahrávky je zřejmé, že se opírají o převzatý repertoár a standardy. Vlastní tvorba vychází z old-time (i nenáročnými texty), nástroje šlapou pěkně a zpěvačky zřejmě hodně poslouchaly Allison Krauss. Bohužel přímá konfrontace na Jesus Help Me To Stand ukazuje nedostatky v anglické výslovnosti a taky absenci jakéhokoliv vlastního vkladu. Modrá pečeť je na určitých akcích příjemná, ale na samostatný koncert bych rozhodně nešel.

Dát skupině název Není zač je sympatická studentská drzost. Dát desce název Pochybné folk je poměrně výstižné. Není zač se snaží o alternativní folk zejména recesistickými texty a některé nápady je opravdu škoda přeslechnout. Bohužel se kapela na druhou stranu pokouší udržet normální folkovou písňovou formu a vícehlasy, a to už se s alternativou nesnáší – Konev nebo Chodec by zaujaly daleko víc, kdyby se s veršem rozvolnil trochu i rytmus nebo zvolil jiný styl. Trochu to hapruje ve zpěvu (zvláště jedné z dívek), ačkoliv spirituálové Lampy se vokálně velmi zdařily a klidně by snesly celkově acapelové provedení. Nahrávka je živý záznam koncertu, takže spousta chybiček jde na toto konto, přesto skupina mohla být ještě trochu sebekritičtější a pár písniček vyřadit.