Šuplík Honzy Hučína

Slunce je po Mládkovi nejlepší lékař

Magda minulý týden přinesla domů zpěvník s písničkami Ivana Mládka. Pokukovali jsem po něm už začátkem jara, ale nechali jsme to tehdy uležet. U nás doma se vršila elpíčka Banjo Bandu už od prvního vydaného v 70. letech, proto jsem byl hodně zvědavý, zda tam najdu nějakou mně neznámou.

Našel jsem. A bylo jich víc. Například Slunce je po jazzu nejlepší lékař, neuvěřitelně přesně vystihující mluvu průměrného Čecha o nemocném příbuzném s pointou, kterou použilo v různých podobách hodně textařů (hudba vrátí člověku radost ze života či zdraví), ale zrovna ta od Mládka je ve své přidrzlosti ojedinělá:

Slunce je po jazzu nejlepší lékař,
dědeček z lopaty hrobníkovi slez,
už napuchlou měl klapačku a v žilách samou kapačku,
pak naštěstí zachránil ho jazz.
Tlak tři sta na dvě stě když uberu
a k tomu ekzém, žloutenku a tuberu.
A dneska v hospůdce zase nasává,
s dědky o peníze cvrnká krabičky.
A když ty dědky obere, tak všechny prachy pobere
a celou noc honí babičky.

Folkoví posluchači mají pro vtipné texty plné poetických slovních hříček jediné jméno: Karel Plíhal. Jak jsem se probíral Mládkovým zpěvníkem dál a dál, bylo mi jasné, že jeho obsah je hutná konkurence. Navíc oděný do veselého dixielandového oděvu je přece jenom trochu trvanlivějším zbožím než krásné perličky Karla, které se často podobají prskavkám ohňostroje – zasvítí, potěší a konec, vtip po prvním použití vyprchá.

Doufám, že Banjo Band někdy zahraje na nějakém juppím festivalu. Třeba by se lidi rozpomněli, že Mládek není jen ten šašek z Čundrkántryšou, ale autor leckterých nesmrtelných hitů.

A nejen v textech. Například Nejkrásnější období je patrně podzim drze začíná akordem Cmaj a má tak swingově dokonalou melodii, že jsem ji považoval za převzatou. Kdepak. Mládek umí i tady.