Šuplík Honzy Hučína

Na houby a na Svatobor

Jakub má chatu poblíž Čachrova a je rád, když za ním přijedou kamarádi. Tudíž jsme se v pátek sbalili a přibrali i Lenku, které se nechtělo doma asistovat u nekonečné opravy stoupaček. Škoda, že se nedalo až na místo dojet hladce veřejnou dopravou, těšili jsme se na cestu vláčkem. Byla to ale jediná věc, které jsme litovali.

Chata se vyznačuje dvěma vlastnostmi: není tam elektřina ani signál mobilních operátorů. Je to zvláštní, ale přesto se tam dá žít docela hezky i déle než půl dne. Když venku prší, zatopí se v kamnech nebo v krbu, případně si člověk může v patře číst a lenošit. A když neprší, dá se prošmejdit okolí, které naštěstí nepatří do Národního parku Šumava, takže se ochránců netřeba ptát, zda můžu ze země vyrvat hříbek.

A že tam bylo hub požehnaně. V neděli ráno jsem vyrazil s Karolinkou ve třičtvrtě na šest (Karolinka totiž rozednění chápe jako vhodnou dobu k probuzení), prošel se po tichém lese a za hodinku už měl košík plný. Jelikož mrněti bylo zrovna v neděli půl roku, měla to ode mě jako dárek. Taky se při čištění se smíchem sápala po každém masáku.

Jakub nám vysvětlil, že pro houby netřeba chodit po lese, stačí jen obejít chatu. Skutečně tam rostou babky skoro na každém kroku, jenom rychle plesniví. Den předtím bylo totiž hodně vlhko, když nás na Svatoboru chytil déšť a my se museli vracet k autu do Svojšic v pěkném lijáku. Aspoň jsme si užili trochu adrenalinu a romantiky.