Šuplík Honzy Hučína

Chyť écéčko za flígr

Z ulice před nádražím bylo vidět, jak ten vlak přijíždí do stanice. Ještě že to v Pardubicích stojí vždycky aspoň dvě minuty. Výpravčí už pískal, ale podařilo se.

Normálně, jako pasažér uvnitř, bych cosi neslušného poznamenal o lidech, kteří dobíhají rychlík na poslední chvíli. Jako třeba tehdy v Táboře. Tak jsem se projednou stal černou ovcí. Však jsem si taky hned na místě řádně vynadal. Ne, kecám, na sebe jsem hodný.

Správná pointa by měla být, že bych na některé z dalších stanic nervózně koukal z okýnka a prudil dobíhající, ale v Kolíně bylo nástupiště skoro vymetené a v Libni směrem na hlavní se vlaky nedobíhají... Tak nic, zaprudím někdy příště.