Šuplík Honzy Hučína

Jak vzniká a kde se ztrácí zpoždění

Tábor, rychlík do Prahy. Všichni nastoupili, na semaforu se rozsvítila zelená, je 7 minut po pravidelném odjezdu vlaku. Myslíte, že rychlík vyrazil? Ale kdepak.

• Nejdřív se musel přesunout výpravčí z jednoho konce nástupiště (kde právě mávl vlaku do Budějovic) podél celého vlaku k lokomotivě.
• U druhého vagonu pohovořil s průvodčí a odeslal ji naopak na konec vlaku.
• Když byli oba na svých místech, ukázalo se, že mezitím někdo nastoupil a dveře kdesi uprostřed soupravy zůstaly otevřené. Po čekání, zda se nezavřou samy od sebe, je přibouchl náhodný kolemjdoucí.
• Vzápětí se z podchodu vyřítila starší paní, mladší paní, dítě a několik tašek, a začaly se (kromě starší paní) ládovat do vlaku. Když se naládovaly, dveře opět zůstaly otevřené, po chvíli je někdo zevnitř na třetí pokus zavřel.

Ze sedmi minut zpoždění bylo najednou jedenáct.

Z Benešova jsme odjížděli ještě o 5 minut pozdě, do Vršovic jsme přijeli o 6 minut dřív. Někde u Říčan je asi zakřivený prostor požírající zpoždění. Nebo tunel v časoprostoru.