Šuplík Honzy Hučína

Záhada zvonění objasněna

Museli být v hodně zoufalé situaci. Před domem čekal taxík na letiště, ale oni se nemohli zamčeným vchodem dostat ven. To pak člověk klidně ztropí skandál, jen aby se situace vyřešila.

Večer předtím nám kdosi zazvonil u dveří, ale než jsme se k nim dokolíbali (já ho přes muziku neslyšel a Magda už šla spát), na chodbě bylo prázdno. Vzpomněli jsme si, že naši dva sousedé si týden předtím stěžovali, že jim pořád někdo v noci nebo ráno zvoní na zvonky, takže jsme se přiřadili k postiženým. Nějaký ožrala?

V neděli v pět ráno zadrnčel zvonek a Magda vyletěla z postele jak čert z elektriky. Za dveřmi stáli vyděšení anglicky mluvící lidé s kufry a snažili se jí objasnit svůj problém. Byla to zajímavá konverzace – z jedné strany čistá angličtina s výrazy „taxi“, „airport“, „key“, z druhé strany jadrná čeština „co si myslíte“, „co si to dovolujete“.

Nakonec je Magda šla vypustit. Škoda, že jsme se nedověděli, u koho ti nešťastníci bydleli. Mohli jsme sprdnout ještě jeho.