Šuplík Honzy Hučína

Radši delší heslo, než hledat podtržítko

Opatrní administrátoři vyžadují čím dál komplikovanější hesla. A na to jsem málem dojel, když na mě zírala čistě německá klávesnice. Poučení: buďte na cestující uživatele hodní a dovolte jim i heslo pouze z písmenek a číslic.

Své první přihlašovací heslo jsem před lety sestavil jen z písmen a bez „y“ a „z“. Tehdy jsem totiž ještě občas přepínal mezi českou a anglickou klávesnicí a nechtěl jsem pokaždé řešit, zda mám QWERTY nebo QWERTZ. Postupně mi ale administrátoři dávali stále tvrdší podmínky (nejméně N znaků, písmena různé velikosti, povinně do hesla číslice a nealfanumerické znaky).

Administrátorům se neodmlouvá, a tak jsem se přizpůsobil. Ruce si zvykly a heslo už umějí napsat skoro poslepu. Jenže minulý týden mě zavál na tři dny do Hamburku na jakýsi seminář, internetový terminál by sice byl, ale... samozřejmě s německou klávesnicí.

Jak se přihlásit ke služebnímu mailu? Kde tady, probůh, je podtržítko? Tušíte správně – na klávesnici sice nakreslené bylo, ale příslušné tlačítko ve skutečnosti psalo něco úplně jiného. Přepnout na anglickou klávesnici se dalo, jenže u té zase chyběl popis na klávesách.

Lidi, co čekali ve frontě za mnou, se asi divili, jaké nesmysly píšu v notepadu místo webového brouzdání. Podtržítko bylo nalezeno, mail otevřen. Čekáte happyend? Chachá.

Druhý den suverénně přistoupím k terminálu, vyklepu heslo jen s neznatelným zaváháním a obrazovka opáčí cosi o invalidním passwordu. Heh?

No ano, po předchozím člověku tu zbyla anglická klávesnice.

Milí opatrní až paranoidní admini, klidně budu mít povinně patnáctiznakové heslo s povinnými číslicemi, pokud po mně nebudete chtít, abych za půl roku v Brazílii (i když tam teda, pravda, jet nechci) luštil portugalskou klávesnici.