Šuplík Honzy Hučína

Povolební ráj psychologů

Tak jako se na blábolení Pýthie přiživila armáda vykladačů, i u tahanic ohledně sestavování vlády se mohou blýsknout politologové a hlavně psychologové.

Že jde především o veřejné mínění, není těžké odvodit – o to jde v politice skoro výhradně. I postřeh Ondřeje Neffa, že jde o variantu proslulé hry na kuře, má cos do sebe. Mně dnešní zpráva o lanaření zelených k ČSSD připomíná vyjednávací hru od pana Bakaláře (kdo znáte Psychohry nebo I dospělí si mohou hrát, víte).

Hrají tři hráči a mají si rozdělit stovku. Vtip je v tom, že je povolena pouze dohoda dvou účastníků – není tedy možné, aby se stovka rozdělila mezi všechny tři. A je na to omezený čas, když se dohoda nestihne, nemá nikdo nic. Vznikají zajímavé situace, třeba tohle:

1. Hráč A nabídne hráči B, že s ním půjde 50 na 50.
2. C řekne B, že mu dá 60 a sám si nechá 40, když půjde s ním (protože by jinak C zůstal s nulou, tak aspoň 40)
3. Načež A může zkusit nabídnout B ještě víc, anebo se zkusit dohodnout s C.

A teď si zkuste dosadit jména předsedů stran (no dobře, jsou čtyři, ale na podstatě to nic nemění). Co víc, takhle to fungovalo v roce 1998 – tak dlouho se lidovci a unionisti spoléhali na to, že jim někdo nabídne lukrativní podmínky, až se najednou uzavřela dohoda bez nich...