Šuplík Honzy Hučína

Pavel Blatný a Leonid Vološin: Srabárna, taktika?

Začne fotbalové utkání. Deset minut se hraje velmi opatrně, načež se hráči dohodnou, že to zabalí a nechají to 0:0. Absurdní – ale něco podobného je v jedné hře možné. Jmenuje se šachy. Tam se, když chtějí, můžou oba hráči dohodnout na remíze klidně po prvním tahu.

Teď se právě hraje šachové mistrovství ČR. Hraje dvanáct lidí, každý s každým, tudíž bude jedenáct kol. Pavel Blatný, loni stříbrný medailista, byl v prvním kole hotový za čtrnáct tahů, ve druhém za patnáct a ve třetím zase za čtrnáct. Tři remízky, každá sfouknutá bratru za půlhodinku (průměrně se hrálo tak tři hodiny). A za každou remízu 600 Kč. Líbilo by se vám to taky, průměrný plat přes tisíc za hodinu „práce“?

Leonid Vološin byl loni třetí a v prvních třech kolech se předřel jen o málo víc. Jedna z jeho remíz byla právě s Blatným, další byla sice trošku delší, ale na šachovnici se taky moc neblýskalo. Až včera narazil, po dlouhém boji prohrál (a řekl bych, že vítěznému Štočkovi fandili snad úplně všichni).

Objevily se dohady, že je to turnajová taktika. Na začátku se neunavit a v druhé polovině mít víc sil proti vyšťaveným soupeřům (hraje se každý den, je to určitě zabíračka). Může být, koneckonců je všechno podle pravidel. Někdo musí o půl bodu bojovat čtyři pět hodin a někdo ho má v kapse za dvacet minut. Tedy v kapse má prémii. Lepší šest set v hrsti než sedmnáct (za výhru) na střeše.

Blatný a Vološin by si za svou srabárnu nic nezasloužili. Flákáte se, holenkové, žádná bojovnost, nazdar. Tak doufám, že jim to spočítají sponzoři a pořadatelé turnajů. A možná by opravdu stálo za to i do šachů zavést tříbodový systém jako ve fotbale.