Šuplík Honzy Hučína

Otevírání konzervy

Neměň vítěznou sestavu, nešťourej se v tom, co funguje. Klasika.

Na začátku jsem mastil weby metodou postupné přístavby. Dokud je to malé, člověk se v tom vyzná i bez zvláštního systému. Jak to začne být velké, je předělávání na nějaký systém moc pracné, tak se to nechá být. Předpokládám, že takhle funguje řada webů.

V současnosti provozuju několik webů, které se jsou ale dost rozdílného typu, takže mě zatím nic nenutilo, abych si v tom udělal pořádek. Až přišel ze čtyř míst najednou tlak na to, abych napsal rozhraní k obsluze fotogalerie. Jak samostatně provozuschopné, tak integrovatelné do většího systému. Konzerva, zvyklá nedumat nad oddělením aplikační a prezentační vrstvy a programující v poznámkovém bloku metodou copy-paste se zamyslela. A začala se otevírat.

Trochu tomu pomohlo, že jsem předtím „služebně“ četl jednu knížku a v mozkových závitech bezděčně něco uvázlo. Udělat si sofistikované společné nástroje na rutinní akce? Zkusit používat šablony?

Mít u rybníka notebook místo Karolinky, asi bych v tom ležel od rána do večera. Takhle jsem se na programování vrhl jako hladový vlk po příjezdu.

Neuvěřitelné, ono mě to už víc než tři týdny baví. Jak by taky nebavilo, když investice do pořádku zvýšila tempo práce – možná na trojnásobek.

Fakt má smysl se občas zastavit a přemýšlet, jestli se věci nedají dělat jinak. Jestli se nedá investovat týden do systému, který pak šetří hodinu denně.

Související: Rady provozovatelům 2: pohodlí autora