Šuplík Honzy Hučína

O holce z plakátu

Kluci z plakátu ožívají jenom ve Večerníčku. Holky někdy ve skutečnosti.

Pár minut do příjezdu autobusu jsme na sebe koukali s plakátem, který teď po celé Praze propaguje nový ženský časopis Joy. Byl čtvrtek večer, měl jsem toho docela dost, a jak v takové chvíli oči už vidí trochu neostře, najednou se na mě usmívá tvář, kterou dobře znám. Jako kdyby říkala: „Tak schválně, jestlipak mě poznáš?“ Zvláštní proměna – mozek si vytáhl povědomé rysy a bylo to.

V pátek ráno jsem se sám sobě usmíval. Kdovíjaké halušky jsem to večer měl. A jak se blížím tramvajové zastávce Jindřišská, už ji vidím. Na dálku těžko říct, jenže přicházím blíž a už je tady zase. To nebyla vidina. Pohled a úsměv seděly i ráno naprosto přesně.

Vypadá to, že vydavateli chyběl obrázek Katie Holmesové na obálku, a tak jim zapózovala ta, kterou znám. Neřeknu vám, kdo je to. Ale každé setkání s plakátem je příjemné, v Praze jich je spousta. Škoda, že to časem stáhnou.