Šuplík Honzy Hučína

Na 330 sekund si noviny neberu

Pět a půl minuty je moc krátká doba, aby si člověk přečetl noviny. Je to tak na průlet titulky a jeden dva články. A to zvládnu z Vyšehradu na Hlavní nádraží stejně, zpravidla minimálně jeden výtisk Metra nebo čtyřiadvacítky mi poletuje pod nosem. Takže v zaplněném céčku čtu takzvaně přes rameno, aniž bych chtěl.

Pět a půl minuty je naopak dost na pozorování tváří lidí kolem. Pokaždé jezdím trochu jindy a vstupuju do jiných dveří, takže mi ranní špička namíchá jinou sadu spolucestujících. Singlerští pasažéři si buď čtou, nebo se mračí. Je to sice přirozená bariéra v prostředí, které člověku zasahuje do intimní sféry, ale stejně bych se radši díval na někoho, kdo se usmívá.

Možná půjdu příkladem. Dneska byl důvod, dobře jsem se vyspal a Praha je krásně bílá (já vím, že to dlouho nevydrží).