Šuplík Honzy Hučína

Melancholie s Katkou a Simonem

K Černému mostu zbývalo pár kilometrů, Mazda pod Marcelovým řízením rychle brousila hradeckou dálnici. Najednou mi vyskočilo v hlavě: „I hear the drizzle of the rain...“ A byl zas tady.

Vraceli jsme se s kvartetem z vystoupení v České Skalici. Pozdní večer, poslední máj. Autorádio už přecedilo přes reproduktory celý Čajkovského kvartet D dur (taky jsme ho hráli) a teď hrál nějaký jazz. Normálně mi nevadí, ale teď mi začal připadat rušivý, příliš neklidný. Do toho večera se hodilo něco jiného, tichého.

I hear the drizzle of the rain
Like a memory it falls
Soft and warm continuing
Tapping on my roof and walls

Ne, nepršelo. Fakt nevím, proč jsem si na tuhle melancholickou milostnou nádheru vzpomněl. Zpíval jsem si Kathy’s Song celou cestu až domů. Zajímalo by mě, jestli to Paul Simon psal opravdu nějaké holce, do které byl zamilovaný.

The only truth I know is you...