Šuplík Honzy Hučína

Kdo může být cukrářkou

Práce by měla člověka bavit. Hlavně tehdy, pokud při ní potkává lidi. Mělo by být jasné, že se pro své povolání hodí a že ho dělá rád.

Tuhle tezi jsme mohli ověřovat celé léto na výletech. V cíli – pokud jsme tedy zrovna nechytali vlak – se skoro tradičně usedlo do cukrárny. Jak by podle vás měla vypadat cukrářka?

Asi úplně jinak než paní z cukrárny v Hořovicích na horním okraji hlavního náměstí. Hubená a s přísným, nedůvěřujícím pohledem. Roztála až při pohledu na Karolinku, ale pak jí zase naskočila maska zpátky. Přitom o zákazníky v počínajícím nedělním odpoledni určitě nouze nebyla. Že by neměla ráda lidi jako proslulý dědeček hostinského z Hospody na mýtince?

Což mi okamžitě připomnělo naši oblíbenou cukrárnu v Podolí. Tam se letos vystřídalo za pultem možná osm, možná deset prodavaček. Mírně podrážděné, roztomile žvatlavé, rozjuchané i úřednicky přísné. Ale zcela nejdůvěryhodněji na mě působila poslední dvojice. Usměvavé a oplácané, to jsou ty správné cukrářky.