Šuplík Honzy Hučína

Z koníčka kůň aneb je čas přibrzdit

Činnosti by člověka měly bavit nebo mu obstarávat obživu, ideálně obojí. Některé jsou otravné, ale nevyhnutelné (například uklízení). Ale jakmile se z něčeho stane vášeň s rysy počínající závislosti, je čas toho rychle nechat.

S webdesignem jsem začínal z praktických důvodů kvůli stránkám Pětníku. Blog vznikl vlastně jako vedlejší produkt. Cítil jsem, že mám o čem psát, a tak jsem psal. A dál jsem se snažil ve webdesignu vzdělávat, dokonce jsem zvažoval, že bych se webdesignem začal živit (byl jsem – a pořád jsem – statistik-analytik).

Jenže z koníčka se stal kůň. Ve tvůrčím rozmachu jsem se pustil do stránek Good Day Records, překopal jsem online rozhovory na IFolku, slíbil jsem kamarádce udělat blog o psaní, do toho jsem se pořád vrtal v existujících webech. Pak jsem zjistil, že blog je pro mě něco mezi firmou a drogou: začal jsem od sebe vyžadovat aspoň článek denně a furt jsem čuměl do statistik přístupu. Došlo mi to před Vánocemi. A rozhodl jsem se – aspoň na čas – blogování a vůbec web omezit.

Blog o psaní Veronice dodělám a hodím sem ještě jeden dlouho připravovaný článek. A pak vyhlásím na Šuplíku dovolenou o neurčité délce. Vlastně se na to dost těším. Když nebudou přibývat nové články, můžete si číst ty staré, přidal jsem stránku s archivem blogu.

Mí čtenáři, díky. Těšilo mě. Třeba se zase setkáme.