Šuplík Honzy Hučína

Rybovka u Karlova mostu

Když máte něco slýchat pravidelně každý rok, docela si přejete, aby to bylo pokaždé trochu jiné. Česká mše vánoční, populární „Rybovka“, je na tom sice trochu lépe, protože si ji spojujeme s příjemnými zážitky Vánoc, ovšem jako muzikant i posluchač vím, že se časem oposlouchá. Proto mě moc potěší každé neobvyklé provedení.

Ta, která se dává každoročně 23. prosince ve tři odpoledne pod Karlovým mostem na Kampě, je pro mě trochu záhadná. Odkud jsou ti zpěváci, varhaník, dirigent a občasní další instrumentalisté. Vždycky jsem si říkal, že se jich půjdu zeptat, ale nikdy jsem to neudělal. Ani na internetu jsem nic nenašel, takže i den před posledním Štědrým dnem jsem žil v nejistotě, zda vůbec bude.

Byla. A na polní provedení jako vždy skvěle zazpívaná. Dost mladí (od pohledu mladší než já) a přitom naprosto perfektní sólisti, spolehlivý varhaník s neustálým úsměvem a možná stočlenný sbor. Tahle Rybovka totiž funguje na principu „kdo chce a zná svůj part, může si zazpívat s námi“. I sbor ovšem stál na pevných základech, protože to zákeřné dvoučárkované áčko u sopránů v části Agnus znělo neuvěřitelně čistě a jasně. Jen je mi líto, že kromě trumpetisty nedorazili další nástrojaři. Teplota byla bezpečně kladná, a tak se nikdo nemohl vymlouvat na zamrzlý instrument.

Jsem zvědavý na léto. 23. června se totiž Rybovka hraje na stejném místě od osmi večer. Že bych si šel vrznout?