Šuplík Honzy Hučína

Peníze krajům uvázly

Boj o větší pravomoce krajů při rozdělování peněz určených na regionální účely skončil šedivou remízou. Upatlaný kompromis je podle mého názoru pro současnou vládu příznačný: něco jim dáme, aby neřekli, ale zase jen tolik, aby se nám to nevymklo z rukou a nikdo moc nevyčníval.

Už jsem psal, že jsem příznivcem převádění pravomocí a odpovědnosti na kraje. Pravomoci a odpovědnost vyžadují i samostatnost rozhodování o penězích. Tudíž jsem se vyslovoval i pro návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní.

Stopku, kterou krajům vystavily levicové strany, si ve čtvrtečních Hospodářských novinách vzala na paškál Patrice Polanská. Píše:

Podle sebe soudím tebe – ničím jiným než uplatněním tohoto pohledu na svět se nedají vysvětlit argumenty některých poslanců a ministrů, především z ČSSD, proč se nemají dávat do rukou krajů peníze na platy ve školství. Prý by mohly skončit leckde jinde, a ne ve školství. Ano, vláda a poslanci s tím přece mají bohaté zkušenosti - také pokaždé proklamují všemožnou podporu školství, ale potřebné peníze nakonec končí vždy někde úplně jinde než v této rozpočtové kapitole.

Velmi trefný postřeh. A podle mě lze jít ještě dál: poslanci, kteří odmítli převést peníze na školství krajům, se ve skutečnosti bojí, že by se mohlo ukázat, že kraje – nyní téměř výhradně pod vládou ODS a KDU-ČSL – by si mohly počínat efektivněji než centrální orgány. Už se to ukázalo u nemocnic a první záblesky koncepčního jednání se objevují i ve školství.

Patricie Polanská uzavírá:

Vlastně je to stále ten samý spor, co je lepší: jedno všeobecné průměrné šedivo, nebo připustit existenci nadprůměru, ale jistě tím pádem i podprůměru? (...) Průměr, byť "státní", ještě nikdy nikoho nemotivoval.