Šuplík Honzy Hučína

Dvě minuty kokotem u závor

V Heřmaničkách je snadné být za blbce. Stačilo přijíždět autem od Kosovy Hory.

Poslední metry před křižovatkou přehradily závory. A tak spořádaně čekám a hledím na závory s nedůvěrou. Moc moderní typ to teda nebyl, spíš jsem podvědomě očekával, že se odněkud vynoří umaštěný posunovač a zvedne je ručně. Jestli se teda vůbec zvednou...

Zachránil mě řetěz dvou náhod. Auto, které do Heřmaniček vjíždělo těsně přede mnou, před přejezdem odbočilo kamsi vpravo dolů. A mně odněkud najednou naskočil obrázek, jak Heřmaničkami před nějakými deseti lety jedu na kole po opačné straně trati a míjím viadukt. V tu chvíli mi bylo jasno, že auto uhnulo do toho viaduktu a vyjede na druhé straně, zatímco ten kokot z Prahy dál čumí u závor.

No jo, bylo to tak. Viadukt fungoval. Silnice do Prčic vedla nahoru k nádraží a zase přes trať. Schválně, co myslíte o stavu závor tady? Jasně zvednuté. Po vlaku ani památky.

Z toho plyne poučení: jezděte na kole po vesničkách, zjistíte spoustu užitečných věcí a nestanete se kokoty na víc než dvě minuty.