Šuplík Honzy Hučína

Dovolená 06, 0. díl: Návrat pod smutným mrakem

Pokaždé je v tom návratu něco smutného, letos to vytušilo i počasí. Než jsem z Komorníka dojel do Jindřichova Hradce, rozpršelo se dost nepříjemně. V tu chvíli bylo jasné, že pokračovat přes Jemčinu do Veselé nad Lužnicí, jak jsem původně chtěl, by byl spíš survival než výlet. Osobák byl prázdný, do Veselí dojel včas, zpožděný rychlík mi už nevadil.

Ve vlaku jsem splácal šestnáct taktů vícehlasu jedné staré písničky a dopsal aspoň nahrubo jeden nový vlastní text. Nějak se mi tam dostaly středočeské reálie, třeba:

Kouř v dálce si až do nebe sáh
Prst věže tančí po klávesách
Proud běží Hvězdy však neuplavou
Spí měsíc v Kralupech nad Vltavou

Ksakru, leze na mě nějaká depka.

Jihočeský (skoro vysočinský) rybník je jedno z míst, kde se dala ta vedra přežít. Internetu (přes CDMA, což je jakýsi bezdrátový internet od Eurotelu) brácha nechytil ani ťuk, televize ani náhodou, takže informace jen občas z nespolehlivého rádia a dodatečně z novin. A taky z wapu, ale ten nějak lezl do peněz. Na dobití baterek ideální, žádná práce, žádné rozptylování realitou. Jenže letos jsem skoro celou dobu hlídal Karolinku, případně ji ještě s Hedvikou tahal v Croozeru, takže čas nějak utekl mezi prsty. Ne že by s Karolinkou nebyla sranda, ale – opravdická dovolená na nabrání sil to prostě nebyla.

V prvním dílu píšu o kvartetním soustředění. Druhý díl je Komorník den po dni, ať to trochu odlehčím.