Šuplík Honzy Hučína

Dobře utajená rozhledna Cibulka

Bývalý anglický park na západní straně Košíř působil dost ponuře. Slunce stálo hodně nízko nad obzorem a svítilo jen do korun stromů. Ale ani za jasného letního dne to není zvlášť veselé místo, někdejší zámeček pana hraběte Thun-Hohensteina obývají spíš squatteři a bezdomovci.

Mnohem historičtěji působí umělá zřícenina, kterou tady hrabě nechal postavit. A co překvapí, je rozhledna. Fakt, opravdická rozhledna, schody a nahoře vyhlídková plošina. Sice není vidět tak daleko jako z Petřína a ani tak poeticky jako z věží v centru Prahy; ale je to rozhledna. Kdo by zrovna tady něco takového hledal?

Vůbec jsme se v neděli toulali neobvyklými kouty. Na cyklovýlet už bylo málo času a chladno, tak jsme poprvé v životě nastoupili na zastávce Praha-Smíchov severní nástupiště a vystoupili ve Stodůlkách. Směřovali jsme na žlutou značku, která probíhá lesem pod Vidoulí, asi v půlce odbočuje u altánku cesta vlevo dolů a doklikatí se až do Košíř. V zimě tam Karolinka s chutí běžela po sněhu z kopce, tentokrát to bylo spíš po listí. Jeden pád obrečela, ale rychle na to zapomněla. Slečna na bělouši, která nás pak míjela u potůčku, na ni i na nás působila, jako by se zrovna vynořila z nějaké pověsti.

Hezké odpoledne zakončilo bleskové tramvajové spojení domů. Na výlet je Cibulka hezká, ale trvale bych tam bydlet nechtěl.