Šuplík Honzy Hučína

Dana po dvaceti letech

Tvářila se úplně stejně jako na gymplu před dvaceti lety, když šla potřást Klausovi pravicí. Lehce tajemný úsměv, který se zacukáním koutku může ihned změnit ve výbuch smíchu, anebo který může znamenat „jsi trapnej“.

Pan profesor to naštěstí nevěděl. Taky s ní neměl to štěstí pobývat čtyři roky na proslulém Gymnáziu Wilhelma Piecka. I když naše třídy oddělovala chodba.

Hezká, veselá, inteligentní a chytrá, s rozhledem. Nepochybuju, že jí to zůstalo. Stejně jako dívčí jméno Bérová. Z kontejneru vzpomínek vylezl jeden intelektuální dopolední mejdan, když odpadla škola, výměnný zájezd do Rigy a neurčitý pocit, že jsem do ní byl nějaký čas po uši zamilovaný.

Bude to určitě dobrá ministryně informatiky.