Šuplík Honzy Hučína

Cyklotrasy pro Croozer - přes Vysoké Mýto do Pekel

Choceň – Sruby – Vysoké Mýto – Hrušová – Pekla – Cerekvice nad Loučnou – České Heřmanice – Choceň, 35 km

Tahle vyjížďka vznikla trochu z nouze, když bylo potřeba překlepat čas od jedenácti dopoledne do čtyř odpoledne. Pokoj v penzionu jsme vyklidili, zavazadla svěřili nádražní úschovně, zaťali zuby a vyjeli do větru a zatažené oblohy.

Do Vysokého Mýta je z Chocně oficiálně jen osm kilometrů, ovšem to bychom se o vozovku museli dělit s kamiony, autobusy a dalšími netvory. Radši jsme zamířili přes park silničkou směr Sruby a Pardubice (stejně jako u vyjížďky do Horního Jelení), proti větru dorazili do vesnice a otočili se vlevo. Teď už vítr foukal „jenom“ z boku, podjeli jsme hlavní trať, projeli Slatinou a překonali i trať lokálky. Kopec nad Slatinou se dá pohodlně objet zprava, takže na nás brzy vykoukly jako zdvižené prsty dvě věže vysokomýtského kostela. Cestou k němu jsme ale museli vydržet kus po hlavní silnici a vystoupat po kočičích hlavách docela ostrý výjezd na náměstí.

Oběd, obchůzka, kávička v cukrárně. Co dál? Bylo pořád chladno a větrno, do odjezdu vlaku zbývaly přes dvě hodiny. A tak jsme se vydali dál proti proudu řeky Loučné, velice poetickým a kupodivu tichým krajem (nepočítám-li šumění silnice č. 35, kam se soustředí veškerá doprava). Těsně před Hrušovou se uhne vlevo a na další křižovatce zase vpravo, silnice je úzká a traverzuje svah nad řekou. Prý je to silně energetická zóna. Nevím, ale bylo nám tam dobře. Sjezd do Cerekvice nad Loučnou a hned vlevo překřížit státní silnici. Na další křižovatce pak vpravo.

Další tiché údolíčko proti proudu vody, všude bylo ještě vlhko po noční bouřce, ale mraky se zvedaly – nádhera. Na konci údolí se přijede k hlavní silnici, bohužel už nebyl čas na zajížďku do blízké Litomyšle. Takže vlevo směr Choceň a nepatrně zvlněnou krajinou přes České Heřmanice do Chotěšin, odkud to už známe z předchozí vyjížďky.