Šuplík Honzy Hučína

Cykloloučení s prokletou přehazovačkou

„Kam to jedeš, ty slepice?“ zamulal dědula na silničním kole při předjíždění Magdy. Jako by řekl nějaké zaklínadlo. Řetěz se zděsil a zamotal do kliky šlapek, při bližším ohledání jsem na velkém „tácu“ našel u tří zubů ulomené špičky. Kolo opět navštíví servis.

Na závěr sezony jsme zvolili podobnou trasu, jakou jsem jel téměř na jejím začátku, tedy do Prokopského údolí, nahoru na Barrandov a do Chuchelského háje. I ve vozíku byla opět obsazená jen jedna sedačka, tentokrát Hedvikou (Karolinka vyrazila s mými rodiči na venkov).

No, po cestě bylo znát, že proběhly komunální volby. Cyklostezka do Modřan je nalajnovaná jako silnice (nekompromisní bílé pruhy na dlažebních kostkách v branickém podjezdu vypadaly velmi postmoderně). Povrch zbroušený, inu nedávná jízda pana primátora vyžadovala patřičnou úpravu. Co mě ovšem potěšilo nejvíc, je přejezd přes Barrandovský most. I tady se povrch urovnal, a hlavně zmizely díry (kanály bez mřížek nahoře), které se musely pozorně objíždět. Na hlubočepské straně je pak nový široký hladký sjezd do podjezdu.

Jinak nic nového, Barrandov i Slivenec vypadají pořád stejně, ani minizoo v Chuchelském háji nepřekvapila. Dole ve Velké Chuchli je u závor trochu komplikovaná uzavírka silnice, ale dá se objet vedlejší ulicí. A pak už pohoda domů. Vlastně ne: odpoledne byl úsek z Braníka až do Podolí přecpaný bruslaři a cyklisty, že jsme moc rádi odbočili u vodárny.

No nevím, jestli to byla poslední jízda. Croozeru v letošní zkrácené sezoně chybí 11 kilometrů k pětistovkové hranici a 15 kilometrů k celkovým dvěma tisícům. To by se nějak mohlo zařídit, ne? Ještě jeden vlídný víkendový den...