Šuplík Honzy Hučína

Berounští naschválníčci propíchli konec sezony

Ani ten sladký pocit z vybojované berounské cukrárny nám naschválníčci nedopřáli. Jen co jsme se chtěli rozjet k nádraží, zjistili jsme, že pravé kolo Croozeru máme prázdné. Tři minuty huštění nám pak chyběly k chycení osobáku, tak jsme si počkali na rychlík. Vlastně to bylo i lepší.

Píchlá duše je první zásadní závada po 1400 km provozu. Naštěstí na Karláku v Bikeexpertu měli duši (plášť 20×1,75, kdyby to někdo potřeboval vědět) a kolo se zas tváří, že by ještě mohlo vyjet. I ta předpověď na víkend vypadá dobře. Navíc jsme se s Vrtalovými dohodli, že si vyjedeme do Chuchle. Tak snad plátno podlážky ještě chvíli vydrží, určitě ho dáme přes zimu spravit. Nevíte o někom, kdo by spravil plátno, zejména praskající švy?

Výlet byl jinak všestranně náročný, ale hezký. Jeli jsme ze Zličína a litovali, že nemáme plachtu. Vítr šikmo zezadu, občas z boku, to by se to surfovalo. Úsek Hájek–Úhonice byl proti větru a nečekaně nepříjemně to foukalo i v údolí Loděnice. Zrušená cukrárna ve stejnojmenné obci nás pěkně naštvala, silnička malými českými Alpami kolem Svatého Jana pod Skalou nám adrenalin zase snížila. Karolinka se proběhla kolem skal u Berounky a v Berouně jsme v boční uličce aspoň jednu cukrárnu nakonec našli.

Asi jsme neměli jet po lávce přes Berounku v sedle. Bylo tam napsáno „Cyklisto, sesedni z kola“. Jak naschválníčci viděli Pražáky, kteří kašlou na místní předpisy, už nás měli.

Praha-Zličín – Břve – Hájek – Úhonice – Nenačovice – Loděnice – Hostím – ústí Loděnice do Berounky – Beroun, 35 km