Odstavce – Písmo – České znaky, diakritika, neobvyklé znaky – Příklad formátování
Tělo RTF dokumentu obsahuje text, který se může dělit na odstavce. Odstavec je základním stavebním kamenem, protože i seznamy, tabulky apod. jsou v zásadě modifikované odstavce.
Odstavce se oddělují řídicím slovem \par. To vkládá znak konce odstavce.
Každý odstavec může mít samostatně nastaveno mnoho vlastností. Mezi vlastnosti odstavce patří například zarovnání textu, odsazení zleva a zprava, řádkování, stínování a ohraničení. Formátovací vlastnost se může zapsat kdekoliv v odstavci (ne nutně před textem, klidně až na konci), řídicí slova se ovšem vyhodnocují zleva doprava.
Pokud je potřeba nastavit všechny vlastnosti odstavce na defaultní, použije se řídicí slovo \pard. Velmi ho doporučuji při změnách vlastností u nového odstavce, je jistější ho použít a nastavit dalšímu odstavci vlastnosti znova, než měnit ty z předchozího.
\pard platí pro odstavec, ve kterém je, tedy pro úsek mezi dvěma ukončovacími slovy (\par, ale ve speciálních případech odstavec ukončuje i třeba \cell nebo \row). Pokud nestojí na začátku odstavce, zruší samozřejmě všechno formátování odstavce zapsané před ním. Častou chybou je tedy zápis typu \qr \pard \par – zde se nastavené zarovnání doprava hned zase zruší. Je tedy rozdíl mezi \pard \par a \par \pard.
Mezi vlastnosti písma patří font, velikost písma, barva, použití tučného písma, kapitálek, horního a dolního indexu apod. Vlastnosti písma neovlivňují vlastnosti odstavce (kromě speciálních případů, kdy chování odstavce závisí na velikosti písma apod.). Pro formátování písma platí podobná pravidla jako pro odstavec.
Pokud je potřeba nastavit všechny vlastnosti písma na defaultní, použije se řídicí slovo \plain. To na rozdíl od \pard neruší předchozí formátování, vztahuje se až na text uvedený za ním.
Podle specifikace se dají přímo zapisovat jen znaky dolní poloviny ASCII tabulky, tedy anglická abeceda a obecně běžné znaky anglické klávesnice. Znaky horní poloviny tabulky, kam patří mj. národní abecedy, by se měly zapisovat pomocí řídicího slova \'xx, kde xx je hexadecimální kód znaku. Tedy např. Hučín se zapisuje jako Hu\'e8\'edn. MS Word i Wordpad pod Windows porozumějí i přímému zápisu znaku s diakritikou, takže pokud generujete RTF jen pro windowsový Word, není třeba nic převádět. Ale pro obecnější použití doporučuji držet se specifikace a znaky převádět.
V RTF lze používat i znaky Unicode, tedy prakticky všechny abecedy světa. Znak Unicode se zapisuje pomocí slova \uN, kde N je desítkový zápis kódu. Tedy například tvrdý znak azbuky se zapisuje jako \u1098. Samozřejmě ale ne každý program, který potom RTF čte, umí Unicode. Proto se bezprostředně za znak Unicode píše jeho náhrada ve standardní abecedě. Například ruské c se korektně vloží jako \u1094c - program, který umí Unicode, nahrazující znak přeskočí. (Počet nahrazujících znaků se dá změnit pomocí \uc, ale to už jsou moc velké detaily.)
Zde je příklad zformátovaného textu jako úplný RTF soubor, tj. i s hlavičkou:
{\rtf1 \ansi \ansicpg1250 \deff0 \deflang1029
{\fonttbl{\f0 \froman \fcharset238{\*\fname Times;}Times New Roman CE;}
{\f1 \fswiss \fcharset238{\*\fname Verdana;}Verdana;}}
{\colortbl;\red0 \green0 \blue0;\red255 \green255 \blue255;
\red0 \green0 \blue255;}
{\qc \b \fs32 Centrovane velke tucne\par
\pard \li567 \ri567 \f1 \fs22 Verdana, zarovnani doleva, odsazeni okraju o 1 cm, \i zapinam kurzivu, \b0 vypinam tucne\par
\f0 font Times, ostatni zustalo z predchoziho odstavce, \cf3 modra barva, \plain ted uz je pismo defaultni.\par
\pard Odstavec s defaultnim nastavenim. S \'e8esk\'fdmi i jinak zvl\'e1\'9atn\'edmi znaky je pot\'ed\'9e.\par
}}
Příklad si můžete stáhnout přímo ve formátu RTF.
Tento návod vznikl pro mou osobní potřebu. Je neúplný a může obsahovat chyby.
Vytvořil Honza Hučín 7. 2. 2005, poslední aktualizace 12. 2. 2005