První řádek – Tabulka fontů – Tabulka barev – Formátovací vlastnosti dokumentu
RTF soubor musí začínat údaji o verzi RTF a kódové stránce. Hodí se i uvést kód jazyka a defaultní font. Takhle tedy vypadá rozumný první řádek pro česky psaný dokument v kódování středoevropských Windows:
{\rtf1 \ansi \ansicpg1250 \deff0 \deflang1029
Složená závorka na začátku otevírá celý RTF soubor.
Tabulka fontů je na rozdíl od tabulek barev, stylů, seznamů apod. povinná a musí následovat za prvním řádkem. Je samostatnou skupinou, tj. ve složených závorkách, a začíná řídicím slovem \fonttbl. Za ním se do dalších složených závorek zapisují definice fontu: číslo fontu (\fN), rodina fontu (např. \froman nebo \fswiss), dále nepovinně třeba znaková množina. Definice jednoho fontu končí uvedením názvu fontu s případným alternativním fontem, středníkem a uzavřením složené závorky. Takto se například definují dva fonty, číslo 0 má Arial CE, číslo 1 Times New Roman:
{\fonttbl{\f0 \fswiss Arial CE;}
{\f1 \froman Times New Roman CE;}}
Pokud jsme na prvním řádku uvedli slovo \deff, zvolí se podle něho, který font bude defaultní.
Tabulka barev je velmi jednoduchá. Zapisuje se ihned za tabulku fontů (lze mezi nimi odřádkovat). Pomocí desítkového RGB zápisu se postupně definují všechny barvy, které uživatel potřebuje. Není nutné všechny barvy použít.
Tabulka barev je samostatná skupina (nutno uzavřít do složených závorek) s řídicím slovem \colortbl. Za ním následují definice barev pomocí trojice řídicích slov \redK \greenJ \blueL, kde K, L a M jsou celá čísla od 0 do 255. Definice každé barvy se ukončí středníkem (i u poslední barvy v tabulce). Definice může být prázdná a obsahovat jen ukončovací středník, taková barva se pak bere jako automatická (defaultní) v dané aplikaci, která RTF soubor načte.
Příklad:
{\colortbl;\red0 \green0 \blue0;\red255 \green255 \blue255;
\red255 \green0 \blue0;\red255 \green255 \blue0;}
Zde je definováno pět barev, první z nich (s pořadím 0) je automatická. Index 1 má černá barva, 2 bílá, 3 červená a 4 žlutá.
Do hlavičky dokumentu se dá zapsat spousta formátovacích vlastností pro celý dokument, například rozměry stránky/papíru, velikost okrajů, způsob zobrazení a zoom, vytváření záložní kopie při ukládání atd. Musejí se uvést dřív než text dokumentu. Pokud se vlastnost neuvede, použije se přirozeně defaultní nastavení. Při generování RTF je tedy nutné se rozhodnout, jaké všechny vlastnosti je třeba nastavit pevně a u čeho lze nechat defaultní nastavení. Zde jsou některé příklady:
| \paperwN
\paperhN |
Šířka a výška stránky/papíru v twipech. Defaultní šířka je 12 240, tj. asi 21,5 cm; defaultní výška 15 840, tj. necelých 28 cm. |
| \marglN | Velikost levého okraje. Defaultně 1800, tj. 31,7 mm. |
| \deftabN | Defaultní vzdálenost tabulátorů. Defaultně 720, tj. 12,6 mm. |
Tento návod vznikl pro mou osobní potřebu. Je neúplný a může obsahovat chyby.
Vytvořil Honza Hučín 7. 2. 2005, poslední aktualizace 12. 2. 2005