Šuplík Honzy Hučína

RSS opraveno

Díky Lukášovi Mačí jsem objevil, že mé RSS nefunguje. Teď by mělo být všechno v pořádku, aspoň validátor mi ho odkýval. Omlouvám se všem, kteří si chtěli RSS Šuplíku zařadit do čteček a nemohli.

Jestliže nevíte, co je to RSS, přečtěte si to třeba na Oříšku.

Bug okraj vs. pozadí? A čí?

Že by (mně) neznámý bug? A je to vůbec bug?

V příspěvku Nalepte si známku na web jsem si naběhl - nevyzkoušel jsem si, zda efekt se zoubkovaným okrajem funguje v IE. Začal jsem to zkoumat a zjistil, že se IE i ve standardním módu verze 6.0 chová v tomto jinak než moderní prohlížeče a k tomu ne zcela důsledně.

Co se stane, když se ve stylopisu zadá nějaká barva pro pozadí (background) a styl okraje dotted nebo dashed? Jakou barvou se mají vykreslit úseky okraje mezi jednotlivými tečkami nebo čárkami?

Specifikace CSS je trochu záhadná:

• na jedné straně říká, že pozadí se vztahuje k obsahu a vnitřnímu okraji blokového prvku, kdežto barva okraje se určuje samostatně
• na druhé straně udává, že tečkovaný nebo čárkovaný okraj se má vykreslit na vršek pozadí prvku

Ale znamená to, že okraj překrývá pozadí, nebo ne?

Tvůrci moderních prohlížečů se rozhodli, že pozadí bude do okraje zasahovat (tj. okraj bude pozadí překrývat). Zato u IE 5.5 a dokonce i 6.0 ve standardním módu záleží na tom, zda má prvek nastavenou šířku pomocí width. U prvku s nastavenou šířkou pozadí nezasahuje do okraje, kdežto u prvku bez zadané šířky již zasahuje.

Z toho vyplývá snadná možnost nápravy pomocí tzv. matrjošky – u prvku nenastavíme šířku a vnoříme ho do dalšího prvku, u něhož šířku již nastavíme. (Můžete si prohlédnout příklad.)

To ale stále není odpověď na původní otázku. Je to chyba, nebo ne? A pokud ano, pak čí? Upřímně řečeno, jakkoliv nejsem fanda IE, v tomto případě se mi zdá logičtější okraj do pozadí nezahrnovat. Co si myslíte vy?

Nalepte si známku na web

To je pořád řečí, že web dělaný jen pomocí CSS je chladný a pravoúhlý. Jistě by neměl být layout pomocí CSS fetišem a CSS by se nemělo zneužívat; ale vždyť se dá pomocí toho udělat leccos hezkého. Třeba si můžete nalepit na web poštovní známku.

Jak se to dělá? Jednoduše, pomocí širokého tečkovaného okraje v barvě okolí bloku.

<div style="width:120px;"><div style=" background:#EEF;color:black; border-width:4px; border-style:dotted; border-color: #FFFFFF; text-align:center"> <p>Hey,</p> <p>mister</p> <p>postman!</p> </div></div>

Aktualizace: Původní konstrukce v IE nefungovala, musel jsem to ošidit matrjoškou. Teď už to nefunguje jen v IE 5.0, což se dalo čekat :-)

Hvězdné chvíle šíleného prohlížeče

Jaký software potřebuje profesionální autor webových stránek ke své práci nejvíc? Zní to zvráceně, ale dospěl jsem k názoru, že Internet Explorer 5.0. Jestli není géniem srovnatelným s Beethovenem a Smetanou, kteří dokázali skládat hudbu i ohluchlí, pro jistotu se na své dílo podívá i očima internetového prohlížeče. Že beze zbytku dodržuje doporučení pro psaní HTML a CSS, takže to není potřeba? Ale jděte.

Nedávno probíhal redesign jednoho ze sajtů, na jejichž provozu se trochu podílím. Webmaster vytvořil validní kód XHTML Strict a byl hrdý na všelijaké hezké vychytávky. Jenže návštěvníkům používajícím prohlížeč IE 5.0 se design stránky rozpadl, vychytávka nevychytávka; dokonce do té míry, že na některých stránkách byly sloupce místo vedle sebe umístěny pod sebou. Když jsem ho na to upozorňoval a poslal jsem mu odkaz, jak nainstalovat více verzí Internet Exploreru, odpověděl mi v tom smyslu, že si nebude svinit počítač. Jaksi nedocenil, že IE 5.0, jakkoliv je to hrozný prohlížeč se špatnou podporou CSS, používá stále 10–15 % uživatelů; a že většina si nenainstaluje nový prohlížeč jen kvůli tomu, že se jim jedna stránka rozpadne – to na ni spíš přestanou chodit.

Z toho vyplývá, že rozumný webmaster, který právě odladil stránku v některém normy dodržujícím prohlížeči a nadělal pár záplat pro IE 6.0, by měl s vnitřním chvěním a pokorou spustit IE 5.0 – a podřídit se jeho verdiktu. Je to jako při nahrávání hudby ve studiu. V reprácích za stovky tisíc můžete slyšet trávu růst, jenže co je to platné, když to samé neuslyší člověk ze svého řachtavého radiobudíku, z bedniček počítače nebo z autorádia. Profesionální studio má k tomu účelu zvukové kazítko, kterým nahrávku pro kontrolní poslech trochu zmrší, aby bylo jasné, jak ji většina lidí uslyší.

Yuhů si na konci roku 2003 pochvaloval, že vymizely čtyřkové prohlížeče. Ty tedy byly obzvlášť děsné, to je fakt. Další na řadě pro odchod ze scény je podle mě pětkový Explorer, ale dřív, než se tak stane, si v rukou webmasterů užije ještě hodně slávy. Jeden exemplář mi doma přežil snad ještě od první instalace Windows. V práci mám IE 6.0 a kolegyně na vedlejším počítači má IE 5.5. Má to někdo štěstí, viďte?

Politik bloguje

Traduje se, že poslanci PSP ČR jsou arogantní vyžírkové, kteří od okamžiku zvolení kašlou na veřejnost a jejichž chování jako našich volených zástupců nelze prostými lidmi ovlivnit. Jak jsem ale projížděl různé blogy, náhodou jsem narazil na stránku, která výše uvedený názor nabourává. Jde sice o jednoho z dvou set poslanců, ale třeba naláká další.

Stránka se jmenuje případně Můj život v parlamentu a (zatím) nejmenovaný poslanec (podle všeho za ODS) předkládá svůj pohled na dění v pražské Sněmovní ulici. Začal s glosami k jednání sněmovny, ale poslední spoty se zaměřují na důležitá témata (interrupce, deregulace nájemného, koncesionářské poplatky České televize). A co je obzvlášť šokující: ptá se lidí na jejich názory!

Jestli bude v tomto stylu pokračovat – a jestli se k němu přidá někdo další – možná si začnu říkat, že ne všichni poslanci jsou blbci. Třeba už jenom založit si vlastní blog, i když na skvělém systému Bloguje.cz, neumí každý. Politiku, vydrž!

Yuhů upekl Excel

Inu, když počítá Excelem regresní konstantu z 20 tisíc datových bodů, jak o tom píše v posledním odstavci svého spotu Nepovedené měření, potěš ho Pánbůh. Excel opravdu není statistický nástroj.

Já bych tedy vyslal do boje prostředí R, které umí stovky všelijakých statistických i jiných operací s daty. Přitom je to freeware. A oproti SPSS dokáže ukládat data i obrázky v normálních formátech, které ostatní programy přečtou. Má jedinou vadu – musí se ovládat z příkazové řádky, tedy si s počítačem dopisujete jako kdysi v době DOSu, musíte tudíž znát syntaxi příkazů. Zase se v něm ale dobře programuje.

TELEcí internetění

Že je telefonování s TELE2 levnější než s dominantním Českým Telecomem, není překvapivá informace. Že TELE2 loni nabídlo i dial-up připojení k internetu, se ví už méně. Ale že mi po té samé lince bude s TELE2 běhat internet o polovinu rychleji – to mě teda dostalo.

Z domova jsem se poprvé připojil před čtyřmi roky, šel jsem s davem a zaregistroval se u Volného. Z hlediska ceny bylo a je jedno, jestli se připojujete přes Volný, Quick, Tiscali nebo kýho výra – peníze jdou vždycky nakonec Telecomu. Jenom u připojení přes TELE2 platíte přímo této společnosti. Ale zpět k Volnému. Můj interní modem dovoluje rychlost až 56 kbps a ze začátku to běhalo opravdu blízko této hranice. Poslední dva roky jsem se z Volného nikdy nevydoloval víc než 33,6 kbps. Hledal jsem chybu u sebe, ale poté, co jsem se zaregistroval a připojil přes TELE2, spadla mi čelist – 50,2 kbps. Otestoval jsem to stažením pár velkých souborů a je to tak: TELE2 mi běhá vždycky přibližně o polovinu rychleji než Volný bez ohledu na denní dobu, přitom levněji.

Abych byl spravedlivý, vypozoroval jsem i nevýhody:

• Občas se k TELE2 nepodaří připojit na první pokus (k Volnému ano).
• TELE2 nemá paušální program typu Home Internet.
• Pro používání TELE2 se musíte zaregistrovat, což je sice zdarma, ale trochu otravná byrokracie. Navíc nesmíte mít u Telecomu Home Mini.

Protože mám u Telecomu Home Internet, který poskytuje kredit 13 hodin internetění mimo špičku měsíčně, spočítal jsem si, že nejlepší je následující taktika:

• mimo špičku se nejdřív připojovat přes Volného a po vyčerpání 13 hodin v měsíci (celková doba připojení se dá u Volného zjistit) přes TELE2
• ve špičce se připojovat pouze přes TELE2, protože na špičku se telecomácký kredit nevztahuje
• velké soubory (několik MB či desítky MB) stahovat přes TELE2 vždy

Celodenní hra pro uživatele Windows

Sám na sobě jsem si ověřil, že uživatel u počítače rychleji kliká než přemýšlí. V práci mám Windows 2000 a důsledně používám internetový prohlížeč Firebird, ale občas se na něco potřebuju podívat Internet Explorerem. Dnes ráno Explorer naběhl a vzápětí spadl, vyskočilo okénko s hláškou. Do háje. No tak teda Zavřít. Okénko vyskočilo ihned znova. To je divný. Tak zase klik a Zavřít. Okénko hop tam, hop zpět. Co to je? Klik, Zavřít. Okénko se vracelo jako bumerang.

Až asi při pátém kliknutí jsem si pořádně to okénko prohlédl. Byla v něm neustále zatržená volba "Restartovat aplikaci Internet Explorer".

Petr Koubský o nenápadné revoluci

Petr Koubský napsal pro Respekt velký článek Revoluce na Síti teprve začíná. Popisuje v něm velmi srozumitelně důsledky postupného rozšiřování internetu do různých oblastí života a přesně pojmenovává souvislosti. Velmi mě pobavila tzv. křivka humbuku, opravdu sedí na hodně věcí (včetně občanského a politického života, ale to sem nepatří). Píše:

"Zpočátku letí křivka strmě vzhůru: technické novinky budí euforii, píše se o nich a mluví s nadšením, nekriticky, a to bez ohledu na skutečnost, že vlastně vůbec neexistují v použitelné podobě – zpravidla jde jen o prototyp, nedotaženou vývojovou variantu. Tím se vytvoří naprosto nereálná očekávání, která pak v konfrontaci s realitou nevyhnutelně zklamou. Hype curve se náhle zlomí a padá dolů ještě strměji, než předtím vyskočila vzhůru: kritika, výsměch a zapomenutí. (...) Jsou dobré důvody domnívat se, že digitální technologie právě nyní vstupují do onoho nebezpečného období, kdy důvěra v jejich význam je velmi nízko – a ony přesto začínají, nerozpoznány, velmi podstatně ovlivňovat naše životy. Díky médiím máme pocit, že jsme internetovou revoluci dávno prožili, že je za námi, že už nastal digitální věk a nic se vlastně nestalo. Jenže to není pravda a hned nadvakrát. Ještě to nenastalo; a bude to velká změna."

Na příkladech pak ukazuje vliv internetu na život každého jednotlivce, přičemž si dost všímá ztráty soukromí: "Obecně se zdá, že čím více pohodlí díky moderním technologiím máme, tím větším dílem svobody – či alespoň hrozbou ztráty svobody – za něj platíme."

O článku (podle mého soudu vynikajícím) by se dalo debatovat hodně dlouho a je mi líto, že k tomu Respekt neotevřel diskusní fórum. Já si osobně myslím, že v českých poměrech máme opačný problém než ztrátu soukromí, a to roztříštěnost dat tam, kde by se velmi vyplatilo jejich sdílení. Například se často stává, že soudy nevědí o rozsudcích jiných soudů, na různých úřadech musíte znovu a znovu vyplňovat formuláře se stejnými údaji apod. Myslím, že na vině není jenom nedostatek peněz nebo neschopnost lidí. Úředníci velmi dobře vědí, že když se zavede efektivní informační systém, náhle jich bude potřeba mnohem méně, a tak brzdí, seč jim síly stačí. Abych ale nepsal jen negativní příklady: kdo chodí pravidelně do Městské knihovny v Praze, žije ve světě, který ukazuje ohromnou sílu internetu a rozsáhlých sítí obecně.

Dost užitečné je uvědomit si, že internet a moderní technologie nejsou dostupné všem. K tomu Petr Koubský píše: "(...) internet a moderní technologie obecně působí spíše ve směru otvírání sociálních nůžek, i když mechanismus tohoto působení není jednoduchý ani jednoznačný – pracuje zároveň i opačným směrem. Pomáhají bohatým, aby byli ještě bohatší, a tím je dále vzdalují od chudých." Přesně. I když to v některých aspektech může být sporné, mít mobil, internet nebo notebook pomáhá člověku vyřešit osobní potřeby rychleji (například já jsem se s Magdou seznámil na internetový inzerát). Kdo je nemá, musí si řadu věcí zařizovat pracněji. Proto se mi velmi líbí, že se internet dnes dostává i do odlehlých končin naší země – na rozdíl od britských hospod zde razí informační dálnici školy a knihovny.

Podolský stadion plave v HTML

Vypadá to, že český národ ve svém kutilství opouští zvelebování chalup a vrhá se na informační technologie.

V pátek 5. března jsem se potřeboval podívat na rozvrh volných drah v podolském bazénu. I nahodil jsem svého Firebirda a vyťukal www.pspodoli.cz. Nejdřív jsem byl příjemně překvapen novým a hezčím vzhledem stránek. Pak už jsem jen nadával.

Webmaster umístil jednotlivé stránky do souborů s příponou .php, ale jaksi pozapomněl, že je k tomu potřeba mít na serveru podporu PHP skriptování. Výsledek je ten, že mi do prohlížeče tyto soubory dorazily beze změny také s příponou .php, kterou mám asociovanou s textovým editorem. Takže si, uživateli, pěkně rozlušti kód. Paradoxem bylo, že rozvrh byl umístěný o další úroveň níž už s příponou .htm, a tak jsem se na něj podíval normálně.

Z kódu bylo jasné, že ho psal fanoušek tabulkového layoutu patrně ve FrontPage (styly s názvy začínající "mso-" hovoří za vše). A že ho ladil jen v Internet Exploreru, protože v něm to samozřejmě funguje.

Co když se to bude hodit

Co děláte s články na Internetu, ve kterých jsou pro vás zajímavé nebo důležité informace? Já nic.

Jiří Bureš v rozhovoru na Dlouhém webu říká, že jeho blog mu slouží jako znalostní databáze. "Dřív jsem si většinou každý zajímavý článek nebo každý krátký programový kód vytiskl a založil. Teď to blognu a mám vystaráno. Už mockrát mi vlastní blog posloužil jako sklerotník."

Přemýšlel jsem o tom celou dobu, co jsem si v práci dělal oběd. Díky internetu kolem člověka proudí ohromná kvanta informací, občas si o některé řekne, že by mohla být užitečná, a chce si ji uschovat. Ale jak?

• Ukládání celé webové stránky je blbost.
• Poslat si článek mailem je lepší metoda, ale zdaleka ne u všeho to jde.
• Poznamenat si adresu článku je trochu rizikové, protože po čase nemusí adresa existovat nebo je na ní něco úplně jiného.
• Zkopírovat text do textového souboru a uložit je asi nejpraktičtější, ovšem kdybych denně ukládal vše, co mi přijde zajímavé, brzy se v tom nevyznám.

Nakonec jsem dospěl k závěru, že nejefektivnější je pro mě nic nikam neukládat a spolehnout se na internetové vyhledávače. Koneckonců čím dál častěji říkám "najdu to na internetu" než "zeptám se někoho" nebo "koupím si o tom knížku".

Vlastně žijeme ve šťastné době. Minulé generace, vedeny realitou socialistického hospodářství, schraňovaly do kůlen a garáží neuvěřitelnou veteš, co kdyby se někdy hodila. A informační veteš často nahrnuly do krabic a zadních řad knihoven. Díky ohromnému úsilí lidí, kteří makají na vyhledávačích, stačí dnes jen vyťukat heslo a zmáčknout Enter. Úžasné.