Šuplík Honzy Hučína

Přestáááááfka

Od zítřka – jestli se ještě něco nečekaného nestane – nám začne s Pětníkem nahrávání ve studiu. Takže se nové příspěvky asi budou objevovat mnohem méně často.

Mýlil jsem se

Ještě nám v Praze jednou zasněžilo, takže jsem neměl pravdu, že zima odchází. A na krajích města dokonce zůstalo trochu bílého mokra ležet. Vsadili byste si na to po teplotách málem letních? Počasí blázní.

Vábnička z Tiscali

Zazvonila u nás starší paní a příjemným hlasem nás vábila na službu Tiscali Call. Že prý ušetříme až 40 % z toho, co teď platíme. Měla to velmi dobře připravené, předvyplnila smlouvu a podala propisku k úpisu jako profesionální pekelnice. Věděla i spoustu detailů, na kterých dealeři občas shoří. Jenže chudák neuspěla. Proč?

Možná se prokecla ona, možná jsem si toho všiml já, každopádně jenom za aktivaci služby bychom zaplatili 250 Kč. V tu ránu se ve mně rozsvítilo červené světélko a požádal jsem o ceník. Paní aktivně vytáhla kromě ceníku i srovnávací tabulku, já zašmátral pod telefonem a vytáhl tu svou, kde mám ceny Telecomu i TELE2. No jasně. Proti Telecomu, pravda, má Tiscali ceny o dost nižší, ale proti TELE2 vychází spíš hůř (podívejte se na podrobný ceník). Tiscali je proti TELE2 levnější jen u volání z pevné na mobilní linku a u krátkých internetových připojení ve špičce, nepatrně taky u volání na pevnou linku. Ve všem ostatním je – a někdy o dost – dražší. To by se nám ten aktivační poplatek vracel několik let a museli bychom mít vedle telefonu manuál, kdy a kam se má používat jaká předvolba. Už takhle občas zapomenu, že mám vytočit 1002.

Takže paní, jakmile jsem jí sdělil, že její slavné Tiscali je v průměru dražší než TELE2 a že si to ještě propočítám, sbalila desky a odkráčela lapat jiné dušičky. Doufám, že večer nad nepodepsanou smlouvou neprováděla nějaké vůdů.

Překonáte (bez)bariérový Vyšehrad?

Mám pro vás tip na bojovku. Uvěřte plánku pražského metra, podle něhož je stanice Vyšehrad bezbariérová, přijeďte z centra a vystupte. Váš úkol je primitivní: dostat se bezbariérově na protější nástupiště. Z deseti metrů vzdušnou čarou se stane nejméně kilometr.

Tak jak? Na podchod pod kolejemi můžeme zapomenout, to je třicet schodů dolů a třicet nahoru. Čili ven a nějak překonat dálnici. Jediná cesta bez schodů vede do parku pod Pakulem, z něho se zdá, že by šlo hladce podjet most. Šlo, ale na druhé straně skončíte zase u schodů. Spodem to nejde, musíme vrchem, tedy k Pakulu. To znamená projet park podél zdi až na konec, vybrat si správnou cestičku a po nájezdu hurá vzhůru. Dlouhým obloukem se zase vracíme k dálnici a za Pakulem objevíme můstek. Hurá, jsme před hotelem Corinthia Towers. A dál?

No, je to divné, ale vlastně nevím, jestli to legální cestou vůbec jde. Napadají mě jen dva triky: za prvé – vlézt do hotelu a přesvědčit je, aby vás nechali sjet výtahem o patro níž, odkud už na metro vede bezbariérová cesta; za druhé – podél silnice se dostat do podjezdu pod dálnicí, ze kterého se odbočuje na parkoviště u hotelu, což jinými slovy znamená vstoupit na vozovku v dost nebezpečném místě, kde auta chodce naprosto nečekají.

Ještě pořád si myslíte, že je Vyšehrad bezbariérová stanice? Naštěstí (protože to často potřebujeme kvůli kočárku) jsme přišli na fintu, jak se dostat bezbariérově na protější nástupiště i jinak než celodenním výletem po Praze. Přijdete na ni taky?

Poslední sníh této zimy?

Je devět večer a počasí odmítá vzít na vědomí datum. Sněží i tady pod Vyšehradem.

Až ráno půjdu do práce, budou schody ke Kongresovému centru exkurze do sněhového království. Pak přes den v Praze všechno roztaje a myslím, že další sníh tu napadne nejdřív až v listopadu. I když to jsem si letos už říkal víckrát.

Moc se mi tahle zima líbila.

Neznámí kolegové

Tak jsem zjistil, že jedna z významných postav českého internetu – Petr Staníček alias Pixy – je téměř stejný ročník jako já a studoval taky matfyz. Je fakt, že on byl malostranský informatik a já karlínský statistik, ale stejně je divné, že mi to jméno ve vzpomínkách nic neříká. Podobně Honza Brož, známá postava českého folku, se taktéž ochomýtal kolem trojských kolejí v době, kdy jsem tam občas chodíval i já. A taky nic, žádná osobní vzpomínka. Mám na sebe docela vztek, že jsem v době svých studií málo pařil a příliš se věnoval studiu. Kolik já teď mohl mít slavných kamarádů!

Co to je pěkné počasí

Jednou z mých oblíbených relací v médiích je předpověď počasí, pokud v ní hovoří opravdický meteorolog a ne jen redaktorka čtoucí textovou předpověď z ČHMÚ. Nejde ani tak o zákopčaníkovské legrácky a slunce v duši, jako o pocit, že mluví někdo spolehlivý.

Horší ovšem je, že i meteorolog – snad ve snaze přiblížit se masám – počasí nejen předpovídá, ale označuje přívlastky. Takže má-li celý den pršet, dozvíme se, že bude špatné počasí, má-li se vyjasňovat, bude se počasí "zlepšovat". Tenhle zvyk pak vydrží lidem z Komořan i v extrémních podmínkách, například v loňském šíleně parném létě po ojedinělém dešti sliboval pan Seifert zlepšování počasí, konkrétně jasno s teplotami kolem 31 stupňů. O tak "pěkné" počasí jsem věru nestál a nebyl jsem sám.

Zajímalo by mě, jestli teď, počátkem března, kdy je mimo Prahu nasněženo, na horách ideální podmínky, ale mrazivo a vůbec nebřeznově, je hezky, nebo ošklivo. Podle sluníčka venku bych řekl, že hezky; podle toho, že lidi už čekají na jaro, hnusně.